Rebel a oblíbený zpěvák i herec Richard Krajčo (26) nepřestává šokovat. Z Ostravy se místo do Prahy přestěhoval do Krkonoš a tvrdí, že se nechce vnucovat. A i když je považován za novodobý sexuální symbol a českého Brada Pitta, na živo působí skromně a "obyčejně". Jak zvládá nápor fanynek a co tomu říká jeho přítelkyně? A proč tvrdí, že psaní písniček je pro něj terapie? Pro fanynky jste nový sexuální symbol. Je vám to příjemné? "Nad tím nepřemýšlím. Také jsem měl svoje idoly, třeba Bono Voxe z U2. Neřeším, jestli je dobře nebo špatně, když někomu visí můj plakát nad postelí. Pro mě je důležitější, jestli si poslechne naše písničky a bude o nich přemýšlet. Nebo když přijde do divadla na představení, ve kterém hraju a najednou zjistí, že divadlo je fajn, a přijde se podívat i příště na něco jiného. Tak by to mělo fungovat." Jak na fanynky reaguje vaše přítelkyně? "Myslím, že to bere sportovně. Je mezi námi čistý stůl, protože ví, že se nemusí ničeho bát." Nevadí jí, ani když se dívkám podepisujete do výstřihu? "Každý si z koncertu rád něco odnese a podpis, to je to nejdostupnější..." Jak dlouho jste se svou přítelkyní? "S Bašou jsme spolu rok." Myslíte, že to je ta pravá? "Nad tím neuvažuju. Zatím je nám spolu krásně a co bude dál, se uvidí." Jakou má podle vás slavný, hezký a bohatý muž šanci najít si ženu, která ho bude chtít hlavně kvůli němu samotnému... "Mohl bych na to říct, že Baša mě vlastně neznala, protože pochází z Polska, ale vypadalo by to, že se vykrucuju. Miloš Kopecký jednou na otázku, jestli mu nevadí, že ženy po něm touží proto, že je slavný a má peníze, řekl: a proč si myslíte, že by se mnou jinak měly být? Vždyť jsem starý, tlustý a ošklivý." Ale to vy nejste... "Ale taky nejsem žádnej ideál! A i kdyby se mnou nějaká žena z tohoto důvodu byla, tak já z ní přece také něco čerpám, když je mi s ní dobře a jsem s ní šťastný. I tak by to bylo něco za něco." Proč jste se přestěhoval do Krkonoš? "Jsem Blíženec a asi se ve mně tříští dva světy. Na jevišti chci bavit lidi, ale pak rád rychle sbalím kabát a uteču někam, kde jsem sám. " V Praze tedy bydlet nebudete? "Bydlel jsem tu rok, ale není to pro mě. Potřebuju klid. Když jsem si pak ještě spočítal, kolik zaplatím za pronájem, rozhodl jsem se splácet hypotéku a pořídit si něco svého. Do Prahy jezdím rád pracovat, ale pak jsem zase rád, když můžu být dva týdny "doma" a toulat se po loukách. Hledal jsem cokoliv do vzdálenosti 100 km od Prahy a vyhrály Krkonoše." Pořídil jste si tam dům? "Je to usedlost s kořeny v 16. století s poměrně velkým pozemkem. Chceme pěstovat zeleninu i ovoce a časem si pořídit třeba i koně. Sedlo už mám. Prozatím jsem přítelkyni koupil irského vlkodava." V Praze tedy nemáte vůbec žádné zázemí? "Když zkouším, dostanu od Národního divadla, kde jsem v angažmá, ubytovnu." To byl váš sen dostat se do angažmá do "zlaté kapličky"? "Je to určitě fajn a nikdo mi to už nikdy nevezme. Vážím si toho, že tam můžu hrát s herci, které jsem předtím vídal jen v televizi a od nichž se mám co učit. Na druhé straně do souboru přišli mladí herci jako Saša Rašilov, David Matásek nebo já, a to se odráží i v repertoáru. Je to proto, že šéf činohry Michal Dočekal chce do divadla přivést i mladé publikum. Byla by škoda, kdyby lidi Národní divadlo vnímali jen jako kamenný památník. Členem činohry jsem od září a rok předtím jsem tu hostoval. " Předtím jste byl v angažmá v ostravském divadle Petra Bezruče, ale odešel jste. Proč? Ostrava vám už byla malá? "Z ostravského divadla jsem odešel proto, že to nešlo skloubit s kapelou. V Praze to funguje jinak. " Prohlašoval jste se za ostravského patriota a přitom se nejvíc pohybujete v Praze a v Krkonoších... "Trápí mě, že mám Ostravu tak daleko. Přirostl jsem k ní a mám to město rád. V dospívání jsem žil v Havířově, pak v Ostravě v centru, kousek od Stodolní. Tam jsem zažil to nejlepší: školu, první roky s kapelou, amatérské divadlo... Teď tam jezdím každou středu na natáčení televizní hitparády Medúza, na zkoušky s kapelou a samozřejmě za mámou." Co plánujete s kapelou Kryštof? "Na podzim chceme vydat třetí desku a ta rozhodne. Buď se etablujeme mezi domácí špičku, nebo zůstaneme někde v průměru. Po druhé desce jsme vyprodali menší sportovní haly, což nás těšilo. Po další desce to buď potvrdíme, nebo ne. Byl bych rád, kdyby se to povedlo. Když se tak nestane, budeme místo po sportovních halách jezdit po klubech, ale nebudeme se nikomu vnucovat a cpát se do nějakých škatulek jenom proto, že to tak někdo chce. Kryštof existuje 10 let. Zpočátku jsme hráli ve sklepě a dělali amatérské divadlo. To, že to takhle dopadlo, je podle mě zázrak, protože takových kluků, jako jsme byli my, jsou tisíce. Jsem rád, ale nechci úspěch za každou cenu." Vaše rebelství je známé. Co vás k němu vede? "Nechci, aby mi někdo určoval, jak mám zpívat, nebo dokonce o čem. Rád skládám podle toho, co opravdu cítím a jsem rád, když si v tom lidé najdou to svý. Naše písně jsou jako abstraktní obrazy. Psaní písniček je pro mě terapie a vlastně si tím léčím svůj nesouhlas s věcma kolem." S čím vším nesouhlasíte? "O tom bysme mohli napsat knížku. Je toho dost a je to proto, že jsem naivní. Představuju si, že by všechno mělo být čisté a upřímné. A také jsem přesvědčený, že by hudba měla cosi vyzařovat, protože to není jen obchod, ale především umění."