Před šesti lety jste na dálnici za špatné viditelnosti srazil dvě ženy. Neměl jste problém znovu sednout za volant?
„Kdybych se cítil vinen, asi bych řídit nemohl. Ale já jsem průběh té nehody skutečně nemohl ovlivnit. Kdyby byl na místě kdokoli jiný, dopadl by stejně. Uznali to všichni, soud, znalci, svědci. Pravda nicméně je, že pak jsem nějakou dobu hostoval v Pardubicích – a to se mnou radši jezdil řidič Lojza. Ale potom jsem začal zase řídit sám.“
Nejslavnější vaší rolí je Pávek. Sám pocházíte ze slovenské vesnice Hontianske Nemce. Máte k ní stále vztah?
„Býval jsem na tu ves vázaný. Ale pak přišly roky 1991 a 1992 a já jsem zjistil, že místní vesničané jsou proti mým názorům.“
Jak to myslíte?
„Byl jsem pro společný stát s Čechy, nebrojil jsem proti Maďarům, a tak mi krajané začali dávat najevo, že jsem odrodilec. Nejvíc se mě dotklo, že proti mně používali v rámci politického boje i nefér prostředky. Třeba naznačovali, že jsem vlastně cizák, Žid! Ptal jsem se: Ty věříš, že jsem Žid? Vždyť jsme spolu vyrůstali, spolu jsme ministrovali! A kamarád se smál: Tvoje máma prala prádlo na potůčku a ty jsi připlul v košíčku z Banské Štiavnice, ze židovské rodiny!“
Mluvme o vaší současné rodině. Syn Marián je taky herec.
„Já jsem mu tu profesi sám vybral. Nevěděl totiž po deváté třídě, kam jít – a sousedka mi říkala, jak ji skvěle pobavil. Tak jsem ho poslal na konzervatoř. Teď říká, že je mi vděčný. Ale s uplatněním to má těžké. Moc rolí není, a navíc on vypadá jako někdejší sovětský vůdce Chruščov. Role princů a fešáků ho proto minuly.“
Vypadáte jako laskavý děda. Ale na druhou stranu se o vás tvrdí, že jste velký vztekloun!
„Někomu se to tak mohlo jevit. Já to ale spíš připisuji tomu, že jsem diabetik. Problém byl v tom, že my herci obvykle nenajdeme čas se pravidelně najíst. A když nám cukrovkářům poklesne cukr, máme nepřiměřené reakce.“ Jste malé postavy.
Měl jste z toho komplex?
„Ani ne, já jsem se nad tím radši ani nezamýšlel. I když jsem moc nemohl hrát hrdinské postavy, dostával jsem pěkné role. Až teď, když už nemám tolik práce, si uvědomuji, že jsem byl pro hereckou profesi hodně hendikepovaný a že musím být spokojený.“
Třeba jako s postavou Pávka?
„Roli Karla Pávka z Vesničky mé střediskové bych na Slovensku nedostal. Tady se totiž jinak, tradičněji kouká na hrdiny. Ten, koho obdivuje Otík, by podle slovenských režisérů musel být chlapák. Zavalitého člověka by nemohl obdivovat. Jen génius jako režisér Jiří Menzel věděl, že když tam obsadí mě, bude to zajímavější. Nejkrásněji to vyslovil jeden slovenský doktor: Ve Vesničce jste hrál jako Lino Ventura. Kdybych nedostal jinou pochvalu, tak mi to stačí.“
