Co myslíte, až v neděli vyjde náš rozhovor, budete ještě ve hře?
„Těžko říct, moc bych si to přál. Každý rok se snažím k tomu přistupovat způsobem, že každé kolo může být poslední, opak člověka hodně blokuje. Letos je to výjimečné, protože doposud jsem měl partnerky, které slyšely hudbu, a když to řeknu hodně zjednodušeně – uměly střídat levou a pravou. Martina je velice talentovaná, ale úplně jiným směrem. V životě nebyla vedená k ladnosti. Má sílu a vytrvalost, díky čemuž ve svém sportu vyhrává, ale v tanci ji to limituje.“
V čem je to tedy jiné než s umělkyněmi?
„Martině jsem pustil hudbu a ona se do ní vůbec nepohybovala. Myslel jsem si, že se stydí, ale nebylo tomu tak. Už jsme se ale vypracovali k tomu, že hudbu začíná více slyšet, což bylo znát i na druhém živém přenosu, kde jsme tancovali valčík. Prvních čtrnáct dní jsme ale na trénincích doslova vytleskávali písničky, aby se naučila, co je důraz v hudbě a čemu se říká doba.“
Do tanečních nechodila, když jste museli jet opravdu od základů?
„Ne. Já jsem si z ní ještě dělal legraci: Martino, ale takové věci se dělaly ve školní družině nebo ve školce při vánočních besídkách, kde jsi byla? A ona mi povídá: Asi jsem někde vzadu mlsala cukroví. Ale vše je tak, jak má být. Život jí StarDance přihrál do cesty, aby dohnala právě tyto věci, které kvůli svému sportu vynechávala, a věřím, že ji to posune, protože pohyb pomáhá i psychicky.“
Potřebuje to?
„Určitě ano, je hodně uzavřená. Vidím to i u svých klientů, co ke mně chodí na lekce. Ze začátku se stydí a za rok jsou to úplně jiné osobnosti. Kolikrát změní i zaměstnání, protože zjistí, že mají na víc, získají odvahu. A to samé, podle mě, uvidíme u Martiny. Doufám a věřím, že ji diváci podpoří a udrží v soutěži co nejdéle, aby tou proměnou prošla na 100 %. Tanec je komplexní, opravdu dělá zázraky, otevírá duši, potvrdilo se mi to i loni u Dariji.“
Také vám tanec otevřel duši a stal jste se díky němu sebevědomějším?
„Tanec mi otevírá duši každý den, bez něj bych nežil. Věřím, že sebevědomí mám vysoké tak akorát, jsem pokorný a vím, že věci nejsou navždy. Každý den děkuji vesmíru za to, co mi dává.“
Martina na sebe v medailonku prozradila, že je tvrdohlavá. Projevuje se tato její vlastnost na trénincích?
„Martina je samostatná jednotka. Velkým problém byla i její nedůvěra. Nedělá to vědomě, ale od začátku své kariéry šla sama za sebe, prošla si i šikanou, takže důvěra v toho druhého z její strany úplně není. Nicméně první kolo nám velmi pomohlo.“
V čem konkrétně?
„Když jsem si ji před prvním kolem vzal stranou, chytl ji za ruce a řekl, ať zavře oči a budeme společně dýchat, bylo jí to krajně nepříjemné. Říkala, ať ji nechám být. Takže jsme se k tomu moc nedostali. U druhého přenosu už mi více věřila, přijala to. Napojení v těle funguje, je to výjimečné a potřebné.“
Mluvili jsme o negativní vlastnosti Martiny, jakou nejhorší máte vy?
„Jsem neústupný. A to je právě teď třecí plocha. Vždycky chci, abychom zkusili těžší verzi, protože ubrat můžeme vždycky. Co je ale zajímavé, tak Martina v sobě má »Janu«, jak my tomu říkáme.“
Janu?
„Druhého človíčka v hlavě. Když nastoupí Jana, najednou Martině v hlavě zmizí něco, na čem měsíc makáte. Jako by se restartovala. Kdykoli řeknu Jana, tak víme, že Janu musíme nechat jít spát a Martina musí zase nastoupit zpět.“
Proč zrovna Jana?
„Bylo to první jméno, které mě napadlo, nemá to nic společného s Janou Paulovou, jak si mnozí mysleli.“
Máte potuchy, co v Martině tuto vaši »Janu« spouští?
„Je to nejspíš přehlcení informacemi. Jak máme málo času, šijeme všechno »horkou jehlou« a někdy pomalu ani neví, jak se jmenuje.“ (usmívá se)
Mám správný dojem, že Martině více půjde standard než latina?
„Ano, u něho stačí, aby se partnerka na tanečníka nacítila a nechala se vést. Je skvělé, že tu citlivost, která u něho převažuje, jsme po těch týdnech v Martině našli. Vůbec na to není zvyklá, druhého spíš mlátí.“
Vás ještě nepraštila?
„Ne. Mě by při setkání s ní na první dobrou ani nenapadlo, že dělá takový sport. Vím, jak je hodná, milá a úžasná. Ale možná to vidím jinýma očima, jako tanečník se nacházím na druhé straně řeky.“
Vzala vás už na svůj trénink?
„Vzala a nebyl to pro mě úplně dobrý zážitek. Vlastně až nepříjemný. Moc je obdivuji, je to velmi náročné, ale mě odmalička učí, že se k sobě musíme chovat hezky a být slušní, a tam se děti »mlátí«.“
Zapojil jste se?
„Ono to bylo ve stylu: Dva měsíce nám Martinu trápíš na parketu, tak teď budeme trápit tebe. Byl jsem takový otloukánek. Ale ve výsledku to bylo moc fajn. Vyzkoušeli jsme si i nějaké taneční kroky.“
Popral jste se někdy?
„Ne. Když už nějaký konflikt nastane, snažím se vše řešit slovně.“
Ani ve škole jste se nepral?
„Tak byl jsem také trochu součástí šikany, přeci jen jsem od šesti let tancoval, a to pro spolužáky nebylo úplně klukovské, byl jsem pro ně baletka. Ale nebylo to nic hrozného. Jakmile jsem začal být úspěšný, všichni otočili a obdivovali mě. Teď mi, doufám, posílali a posílají hlasy ve StarDance.“ (usmívá se)
Jak jste spokojený s letošním výběrem taneční partnerky?
„Spokojený jsem, pro mě je to výzva a je fajn, že na Martině budou vidět pokroky. V předešlých řadách jsem měl herečku, zpěvačku a už loni jsem si říkal, že tentokrát to nejspíš bude sportovkyně. A pak jsem dostal znovu herečku.“
Vídáte se stále s předešlými tanečním partnerkami?
„Ano, protože stále trochu trénujeme a jezdíme tancovat na plesy. S Veronikou už celých pět let a stále je zájem, což je super. A jsme i mimoto v kontaktu, holky mi píšou, že mi fandí, a ptají se, co je nového. Myslím si, že to pro ně může být i těžké, vlastně jsem jim »nevěrný«. Trénuju s nimi nějaký tanec, ale pak jdu zase tancovat s jinou.“ (směje se)
Když jsem dělala rozhovor s Chili Ta, říkala, že vám bude nosit na přímé přenosy catering jako loni Josef Maršálek. Udělala, co slíbila?
„Něco už přinesla, bohužel jsem to ale prošvihl, tak příště. Kdyby nenosila, budeme si stěžovat a produkce ji vyhodí!“ (směje se)
Musíte se kvůli tanci hlídat v jídle?
„Já bych měl spíš přidat, během tohoto projektu se vždycky hodně vyždímám. Je to obrovský výdej, protože nedělám jen StarDance, ale ještě vyučuju svoje kurzy, denně makám i 12 hodin. Bez manželky bych to vůbec nezvládl, je to moje zlato, dělá mi svačiny, hlídá, abych dost jedl.“
Podepisuje se tento zápřah na vašem vztahu?
„Je to těžké, ale syn už je větší a mohou za mnou s manželkou chodit na tréninky, což je super. Bavili jsme se tam i s ostatními chlapy, co už jsou tátové, že je to hrozné, když vám dítě řekne: Tatínku, ty jdeš zase pryč? A ještě začne plakat. S člověkem to zamává.“
Povedete syna k tanci?
„Určitě. Tobiášek je šikovný, přijde mi, že slyší hudbu, a přál bych si, aby ho tanec bavil. Ale ať dělá, co ho bude bavit.“
I box?
„No, asi bych nedal koukat se na to, jak mi bijí dítě.“
S manželkou jste se poznali na konzervatoři, kde studovala balet. Umí i standard a latinu?
„Téměř vůbec, ale základní kroky standardu už pochytila, a když byl malý ještě v bříšku, tak jsme si spolu poprvé zatancovali na plese takto ve třech, a to bylo krásný.“
Bude se chtít po mateřské k baletu vrátit?
„Přemýšlíme, jak to uděláme. Mám teď v hlavě velký projekt, o kterém zatím nechci více prozrazovat. Taky bychom chtěli ještě rozšířit rodinu, takže uvidíme.“
Máte v rodině nějaké tanečníky?
„Vůbec, jen prarodiče jsou hudebníci. Jsem v tomto černá ovce rodiny.“
Kdo vás tedy ve vašich šesti letech přivedl k tanci?
„Nakonec maminka, protože si všimla, že mám rytmus v těle. A taky jsem byl prý velký exhibicionista, rád jsem se předváděl. Asi ode mě chtěli mít klid, tak mě dali na kroužek, abych se nějak realizoval.“
Před tím jste hrál tenis, to vás nebavilo?
„Byl jsem podprůměrný, možná spíš netalentovaný. Trenér ze mě trochu šílel. Ale v tanci jsem se hned našel.“
Vypracoval jste se až na mistrovství světa, kde jste Česko v latinskoamerických tancích reprezentoval v letech 2011 a 2016. Vnímáte to jako nejvyšší metu své kariéry?
„To asi ne. Dodnes mě mrzí, že jsme nedojeli i mistrovství světa ve standardu, protože jsme měli dobře našlápnuto a mohli jsme v tom být lepší než v latině. Ale moje partnerka se zamilovala a rozhodla se, že chce být s přítelem. Nicméně i tak to mistrovství v Moskvě byl neskutečný zážitek, skončili jsme okolo třicátého místa ze sedmdesáti nejlepších tanečníků světa.“
V Rusku jste několik měsíců pobýval, protože jste měl ruskou taneční partnerku. Jak tam probíhají tréninky?
„Tam je to naprostá léčba šokem. Měl jsem co dělat, abych to tam přežil. Vytváří se tam ohromný nátlak na tanečníky. Třeba poslali kluky doprostřed parketu a holky stály okolo. Museli jsme dělat ty nejlepší pózy a chovat se jako alfa samci a holky z nás měly vybírat toho nejsilnějšího a nejslabšího. Oni jsou na to zvyklí a vyhecuje je to ještě víc zabrat, na mě osobně to spíš působilo ponižujícím dojmem. Nicméně mi to do života dost dalo a skvěle mě to připravilo na studium na konzervatoři. Ale hodně jsem plakal.“
Kickboxerka Martina Ptáčková (27): „Mám křivou nohu a bolí to" Kateřina Štíchová, Lukáš Červený
Na konzervatoři jste se později zamiloval nejen do své ženy, ale i do baletu. Co vás na něm uchvátilo?
„Ke klasické hudbě jsem měl vždycky blízko a i kvůli tomu jsem měl oblíbené standardní tance. Bohužel, jak jsme se rozešli s partnerkou, tak už jsem našel jinou pouze na latinu a od klasické hudby mě to odtáhlo. A balet mě k tomu zase přivedl.“
Nakonec jste se baletu začal věnovat naplno, celkem rychle si vás začali všímat i choreografové a obsazovat vás do hlavních rolí.
„A to se mi líbilo. Následně jsem dostal angažmá do Pražského komorního baletu. Potkal jsem úžasného Petra Zusku, který mě posunul v kariéře a dodneška z jeho rad čerpám, obsadil mě do role Muže v představení Kytice, za kterou jsem v roce 2019 získal Thálii. Všechno bylo takové výjimečné.“
Bylo? Znamená to, že už se baletu nevěnujete?
„Bohužel už ne. Měl jsem potřebu se více věnovat lidem a tanec jim zprostředkovávat pomocí kurzů. Takže učím amatéry, do toho StarDance.“
Co vás baví kromě tance, jak odpočíváte?
„Miluju hudbu, i rád zpívám. Asi špatně, ale nevadí mi to, pořád si někde něco krákám. Pro mě je tohle i s tancem vlastně odpočinek plus samozřejmě rodina.“
