Josef Rychtář v exkluzivním rozhovoru: Popel Ivety rodině nedám! Proč?

BLESK: Pane Rychtáři, jste vůbec v kontaktu s Ivetinou rodinou?

„K dnešnímu dni jsem s nimi v kontaktu nebyl. Vztahy se trochu pochroumaly, protože jsem nevyhověl přání Ivetina bratra Lumíra, jehož požadavky pro mě byly naprosto nepřijatelné. On je sice bratr mé zesnulé ženy, ale já jsem s ní žil tři roky. Nenašli jsme společnou řeč, komunikace se porušila.“

BLESK: Jaké měla Iveta vztahy se svou rodinou?

„Víte, nechtěl bych nikdy nikomu ublížit, nesmírně si vážím Ivetiny maminky, protože dala mé ženě život. Musí to pro ni být velmi těžké, ztratila dceru. Nicméně si myslím, že vztahy s maminkou byly na úrovni matka - dcera. Víc to nechci komentovat. Dovolím si jen říct, že vztahy mezi Ivetkou, její sestrou a bratrem byly na bodu mrazu.“

BLESK: Proč?

„Nikdy jsem to nepochopil, nikdy mi to nevysvětlila, ale tam nikdy neměla dobrý vztah. Nevím, co se mezi sourozenci stalo, proč to tak vnímala, kde se stala chyba, proč mezi nimi vázla komunikace. Mrzelo mě to, ale nepodařilo se mi tuto bariéru mezi nimi prolomit.“

BLESK: Jak to bude s popelem? Budete ho dělit?

„Ivetka musela být z pochopitelných důvodů zpopelněna a to dělení, to prostě nejde. To je, jako kdybych jí uřízl ruku! Měla by zůstat tak, jak je - i v tom zpopelněném stavu. I kdybych odsypal gram popela, bylo by to, jako bych jí sebral kus těla!“

BLESK: Jak si představujete svůj život třeba za pět let?

„Jsou to velmi složité představy. Už si nechci nic dokazovat. To, co jsem chtěl, už jsem dokázal. Zrekonstruoval jsem dům i udělal pár hloupostí. Ale rozhodně nemám v úmyslu někde začínat svůj život odznovu. Prostě budu žít s Ivetkou jako takovou, která tu už, bohužel, není. Ale budu s ní!“

BLESK: Kdo je pro vás největší oporou?

„Moje rodina – sestra, neteř, synovec, mladší syn. Pak můj kamarád Standa, úžasný člověk, který mi vstoupil do života. A také moji přátelé a řada lidí kolem, co se ke mně neobrátili zády, snaží se mě podpořit a vrátit chuť do života.“