Jste člověk, který se rád ohlíží?
„Spíš ne. Snažím se koukat dopředu nebo se alespoň soustředit na to, co se děje tady a teď. Určitě neřeším, co bylo. To už je z mého pohledu pryč.“
Ono to k tomu ale svádí. Jednak vám bude třicet, což je příležitost lehce bilancovat, a pak jména vašich rodičů z českého veřejného prostoru jen tak nevymizí. Jak na ně vzpomínáte?
„S tátou jsem jako malý moc času netrávil. Lidé, kteří se o tu historii zajímají nebo viděli seriál Iveta, vědí, že máma od táty odešla, když mi byly čtyři roky. Pak už jsme žili sami. Tátu jsem vídal spíše sporadicky, jednou za čtrnáct dní na víkend. Pamatuji si tyto víkendy a také to, že jsme spolu jednou za rok jeli na dovolenou. S mámou to bylo jiné – měli jsme vždycky pejska, takže mám úžasné vzpomínky na naše společné procházky. To jsem miloval.“
Táta na mě vždycky působil přísně a nepřístupně. Byl takový?
„V jistých situacích ano, v jiných naopak ne. Měl rád legraci a dokázal si vystřelit ze spousty věcí. Nebyl to po celou dobu jen přísný otec. Ale měl své momenty. Vždycky o sobě říkával – jsem dobrý sluha, ale zlý pán! To byla jeho nejčastější hláška v situacích, kdy se objevil nějaký problém, třeba když jsem ve škole dostal pětku. To mě pak čekalo domácí učení, aby se to neopakovalo.“
Učil se s vámi?
„Ano. Většinou jazyky, protože na ty byl dobrý. Drtili jsme angličtinu a němčinu, ale probírali jsme i ostatní věci, třeba psaní diktátů. Teď je to legrace, ale v té době mě to hrozně štvalo.“
Jaký jste byl student?
„Docela dobrý, hlavně díky dobré krátkodobé paměti. Měl jsem výhodu, že jsem se průběžně skoro neučil, ale den před zkouškou jsem si k tomu na dvě hodiny sedl a dostal jsem jedničku. Spolužáci na mě byli často naštvaní, protože se učili týden a měli čtyřku, zatímco mně stačily dvě hodiny na jedničku.“
Po určitém období jste odešel žít k tátovi natrvalo. Jak jste to vnímal?
„Byla to obrovská změna. Bylo mi patnáct, což je věk, kdy začíná puberta. Najednou se radikálně změnilo fungování domácnosti i přístup ke škole a povinnostem. Ze začátku jsme spolu s tátou hodně bojovali, bylo to složité. Začal jsem vzdorovat a byl naštvaný. V té době také začala má poměrně výrazná metalová fáze. Když jsem začal nosit řetězy u pasu a koženou bundu s ostny, táta říkával, že mě ta hudba jednou přejde. Musím ho zklamat – bude mi třicet a pořád nic… Stále jezdím na metalové festivaly a moc si to užívám, i když už to na mně není na první pohled tak vidět.“
Jaká byla máma?
- Registrace do Mého Blesku je zcela zdarma.
- Získáte přístup k veškerému obsahu Blesku.
- Užijete si soutěže o ceny, slevy a exkluzivní výhody.
