18°C
Už od 21. září mohou na Netflixu příznivci Sexuální výchovy zjistit, jak se po uzavření střední školy Moordale Secondary Otisovi (Asa Butterfield), Erikovi (Ncuti Gatwa) a dalším vydaří start další životní etapy – jejich první den na Cavendish Sixth Form College. Otis je nervózní ze založení nové kliniky, zatímco Eric se modlí, aby se z nich opět nestali lúzři. Cavendish je však pro všechny moordalské studenty kulturním šokem – mysleli si, že jsou pokrokoví, ale tato nová vysoká škola je na jiné úrovni. Na společné zahradě se denně cvičí jóga, panuje tu silná atmosféra udržitelného rozvoje a skupina dětí je oblíbená pro svou... přívětivost?!
Viv (Chinenye Ezeudo) je z nesoutěživého přístupu studentů na koleji naprosto rozhozená, zatímco Jackson (Kedar Williams-Stirling) se stále snaží vypořádat se záležitostmi kolem Cala (Dua Saleh). Aimee (Aimee Lou Wood) zkouší něco nového, chodí na umělecký maturitní obor a Adam (Connor Swindells) se potýká s ozázkou, zda je pro něj běžné vzdělání to pravé. Ve Spojených státech si Maeve (Emma Mackey) zatím plní svůj sen na prestižní Wallaceově univerzitě, kde ji učí kultovní autor Thomas Molloy (Dan Levy). Otis po ní touží a zároveň si zvyká na to, že není doma jedináček ani jediný terapeut na škole...
Je to opět zábavné, snad ještě více odvážné a samozřejmě nová škola a kolektiv nabízí spoustu příležitostí prožít nové trapasy. No řekněte, chtěli byste se v nové škole uvést záběrem na svoje intimní partie přes celou obrazovku?! Otis má navíc ke svým problémům v lásce ještě zápřah doma. Mimino dává zabrat stejně jemu jako jeho mámě, populární sexuální terapeutce Jean (Gillian Anderson). A tak, úplně vyřízený, i na první den v nové škole Otis míří, ehm, s poblinkaným ramenem. „Na památku jsem si nevzal nic, ale požádal jsem o tuhle bundu a čekám, že přijde,“ řekl v exkluzivním rozhovoru Asa Butterfield, mladý britský herec, jehož u nás známe z role Bruna ve filmu Chlapec v pruhovaném pyžamu (2008) nebo jako Jakea Portmana ze snímku Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti (2016). Co ještě prozradil?
Jaký to byl pocit, natáčet poslední sérii Sexuální výchovy?
„Je to jedna z těch věcí, na které se roky připravujete a pak se to konečně stane. Zpočátku to skoro není skutečné: vždycky natáčíme, aniž bychom věděli, jestli je to poslední sezona, nebo ne, a když jsme natáčeli, nevěděli jsme to. Vždycky si necháváme lehce pootevřená dvířka. Ale myslím, že čtvrtá sezona ty nitky obzvlášť pěkně propojila, s čímž budou lidé podle mě velmi spokojeni. No a jinak... Bylo to hořkosladké. Seriál byl poslední čtyři nebo pět let velkou součástí našich životů. Je smutné loučit se s těmito postavami, se kterými jsme byli tak dlouho. Ale zároveň jsem si říkal: Je ten správný čas jít dál? A myslím, že je. Jsem rád, že se tolika lidem líbilo, co jsme dělali, a že si v životech těchto postav našli něco, co s nimi rezonuje. To je opravdu těžké. A tak máme opravdu velké štěstí. Jsem opravdu vděčný.“
Tušili jste při natáčení první série, že bude mít takový ohlas u lidí?
„Ne, to jsme netušili. Nebylo možné to vůbec předpokládat.“
Podívejte se na upoutávku 4. sezóny:
Sexuální výchova bude dráždit počtvrté. Netflix, idh
V čem podle vás spočívá tajemství jejího úspěchu?
„Je to kombinace víc věcí. Myslím, že je to upřímnost, s jakou tyto příběhy a postavy vyprávíme. Neuchylujeme se ke klišé ani neděláme typické scény z teenagerovských komediálních dramat. Myslím, že postavami a způsobem, jakým se jejich příběhy vyvíjejí, podrýváme očekávání mnoha lidí. Scénář sám o sobě je opravdu úderný a vtipný. Nedrží se zpátky: je upřímný, otevřený, relativní a skvěle zrežírovaný. Režisér Ben Taylor nám na začátku první sezony poskytl velkou výhodu v tom, že nám všem ukázal, jak by měl seriál fungovat a jak by se s ním lidé měli sžít. To jsme přenášeli i do dalších sezon a myslím, že to bylo jádro věci, které nám jako hercům dalo svobodu a důvěru dělat to, co jsme dělali, a vžít se do těchto postav.“
Styl série je ovlivněn nejrůznějšími filmovými a televizními hity osmdesátých a devadesátých let. Líbilo se vám to?
„Jo, rozhodně, a myslím, že to je to, co funguje dobře mezinárodně, protože to mělo tu příchuť z jiného světa. Nepřipadalo mi to ani moc britské, ani moc americké. Byl to skutečný nostalgický výlet do filmů z éry Johna Hughese, což byl vždycky jeden z mých největších vzorů. Jsou to filmy, které každý zná a každý se s nimi může ztotožnit. Je to trochu nad rámec jakýchkoli zkušeností, ale nakonec je to o lidech a to je to, na co se všichni mohou napojit.“
K té bundě... Je tak spojená s postavou Otise, že když si to vezmeš na sebe, budou tě fanoušci určitě nahánět...
„Jo, možná bych si z ní měl udělat čepici nebo tak. Já nevím. Nevím, co s ní budu dělat. Tak daleko jsem ještě nepřemýšlel.“
Co tedy můžeme očekávat od Otisova příběhu v této sezoně?
„Teď má malou sestřičku, se kterou se vyrovnává celkem dobře. Těžké je pro něj ale to, že se jeho máma Jean nedokáže vyrovnat s tím, že má znovu mimčo, a je pod velkým tlakem, aby se do toho zapojil. Myslím, že se potýká s tím, jak sladit školu a svůj život mimo ni a zároveň být starším bratrem. Je hezké vidět tu jeho stránku, kdy je nucen dospět a převzít nějakou zodpovědnost. Je tam pěkná hláška, kdy říká Jean: Chováš se ke mně jako k dospělému, ale já pořád potřebuju mámu!
Vystihuje to trochu tuto sezonu, to, že se zmítá mezi tím, že je chlapec a zároveň už muž?
„V této sezóně se toho děje hodně. Mezi ním a Jean dochází k neustálému přetlačování a k tomu, co od sebe navzájem potřebují. Otis umí být trochu sobecký a umí být trochu podrážděný. Vztah mezi ním a jeho matkou je stále někdy rozkolísaný a dochází mezi nimi ke střetům. Teď je v tom ještě dítě, a do toho všeho přichází Jeanina sestra Joanna, což vytváří úplně jinou dynamiku!“
Jak Otis reaguje na novou školu?
„Je vždy zábavné sledovat, jak to zamíchá vztahy, které známe z obrazovky. Nové postavy ve škole mají trochu jiné představy a jsou dost odlišné, takže Otis musí změnit taktiku. Chvíli s tím bojuje, ale nakonec je to docela zábavné.“
Jak se vyvíjí vztah Otise a Erika?
„Bylo opravdu těžké to zahrát, protože s Ncutim vycházíme velmi dobře. Milujeme naše společné scény a rádi se spolu bavíme, takže je těžké, kdykoli se naše postavy rozcházejí. Vadí nám, že se spolu nemůžeme bavit, protože jsme si tak blízcí a máme k sobě takový vztah. To ale znamená, že můžeme ty scény posunout docela daleko, což je fajn. Myslím, že je to pro jejich vztah nejlepší, protože to Otisovi a Erikovi umožňuje vést rozhovory, které předtím nevedli, a jsou schopni vidět stránky toho druhého, které by možná odsunuli stranou. Dříve je spojovala zábava a nebyli schopni se pustit do nějakých opravdu hlubokých rozhovorů, které by mohly být těžké. Tato sezona tyto hranice posouvá, je hezké vidět, jak se jeden druhému otevírají.“
Všechny určitě nejvíc zajímá, co vztah s Maeve...
„Je v Americe, takže je mezi nimi obrovská vzdálenost a je ve hvězdách, jestli se vrátí. Věci se mezi nimi posouvají a oni si musí ujasnit, co vlastně chtějí. Víc neprozradím...“
Sexuální výchova se nikdy nevyhýbala obtížným nebo tabuizovaným tématům. Je něco, na co jsi obzvlášť hrdý?
„Jsem na všechny moc pyšný. Není snadné připravit takovou přehlídku témat. V průběhu let jsme se museli vypořádat s několika docela choulostivými a natáčeli jsme ho v mnoha vzestupech a pádech, včetně covidu, navíc některé scény jsou obzvlášť intimní. Reagovali na ně lidé různých věkových skupin ze všech koutů světa, kteří se nějakým způsobem s tímto seriálem spojili, a to je myslím opravdu vzácné. To je jedinečné. Nevím přesně, jak se nám to podařilo, ale je opravdu výjimečné.“
Můžeš na závěr vybrat nějaký oblíbený moment?
„Pro mě je to úzká spolupráce s opravdu talentovanou skupinou lidí v průběhu čtyř let. Za tu dobu se naše vazby upevnily, naše přátelství zesílilo a naše herectví se posunulo, což je podle mě opravdu jedinečné a výjimečné. Vztah můj a Ncutiho je něco, co si budu vždycky pamatovat, protože byl pro seriál a naše postavy tak důležitý. Naše scény vždycky patřily k mým nejoblíbenějším už při natáčení, ať jsme byli na kolech, nebo jsme jen tak lítali po školních chodbách. Tyhle momenty pro mě budou vždycky obzvlášť výjimečné.“
