9°C
Příští týden oslavíte roční angažmá na rádiu Bonton. Jak byste uplynulých dvanáct měsíců zhodnotili a změnilo se pro vás něco?
Iva: Změnilo se pro nás hodně, a přitom se vlastně nezměnilo nic. Já změnila působiště po dvaceti letech...Dvacet let života uteklo strašně rychle a vlastně jsem si myslela, že se to ani nikdy nestane. Ale osud tomu chtěl jinak. A já jsem za to nesmírně vděčná. Změna je osvěžující a nám hodně pomohla. Podstatné ale je, že zase děláme rádio. Přesně takové, jaké by mělo podle mě být. Spontánní, veselé, postavené na lidech, kteří sedí za mikrofonem. V době, kdy se v éteru hodně experimentuje, máme to štěstí, že můžeme zase dělat rádio tak, jak jsme byli zvyklí. Jako bychom se vrátili v čase do devadesátých let, kdy jsme oba začínali.
Vojta: Pro mě to byla změna veliká. Jsem "konzerva", jakákoli změna má moc mě znejistit, ale to tady na Bontonu rychle opadlo. Zjistil jsem totiž, že se po několika letech můžu zase svobodně nadechnout a dělat zase to, kvůli čemu jsem si rádio zamiloval. Totiž bavit lidi, a přitom i sebe. Ale jak říká Iva - je to změna osvěžující, jako by nás za mikrofonem někdo polil živou vodou.
Jaké novinky si chystáte pro posluchače?
Iva: Budeme mít pravidelně hosty ve vysílání. Každou středu. A já si strašně přeju, aby k nám chodili rádi. Moje představa je, že k nám budou chodit na návštěvu jako normální lidi. Jako by přišli na návštěvu k nám domů. Chtěla bych, abychom naše hosty ukázali v trochu jiném světle. Uvidíme, zda se nám to podaří....
Vojta: Určitě se nám to podaří, jinou variantu si nepřipouštíme. (smích) Samozřejmě dál budeme natáčet Radiovarieté, přemýšlíme i o něčem, co by do našeho vysílání aktivně zapojilo posluchače. I když je nutné říct, že už teď jsou velmi aktivní. Hodně nám píšou, často se vyjadřují k tématům, která s nimi přes éter řešíme. Z čehož máme samozřejmě velikou radost!
Koho plánujete pozvat na rozhovor?
Vojta: Rádi bychom zvali lidi, které máme rádi my, které rádi uslyší a třeba i trochu jinak rádi poznají naši posluchači.
Iva: Každopádně to budou vždy lidé, kteří podle nás mají co říct. Pozvání už teď přijala naše milovaná Dana Batulková. Během podzimu slíbil, že se staví Honza Dolanský, se kterým Vojta hraje v seriálu.
Vojta: A samozřejmě, protože na Bontonu je doma česká hudba, plánujeme i rozhovory se zpěvačkami a zpěváky. Iva by se určitě ráda setkala s Hankou Zagorovou, doufáme, že bude brzy v pořádku. Jmen máme v zásobě spoustu.
Jak jste se dostali ke spolupráci s rádiem Bonton?
Vojta: Poměrně nečekaně. Když nás v našem bývalém působišti jako moderátorskou dvojici rozdělili, vzedmula se až neuvěřitelná vlna vzdoru od našich posluchačů. Nás samotné překvapily jejich reakce, respektive jejich množství a intenzita. Dokonce za naše "zachování" vznikla i petice. Tak jsme si řekli, že bychom jako dvojice mohli přeci jen ještě chvíli pokračovat. A do toho jsme se potkali s naším bývalým kolegou, který teď pracuje tady a jak jsme se bavili, napadlo nás "zrestartovat" Bonton. A pak už to bylo rychlé.
Co pro vás dva Bonton znamená a jak byste popsali váš vztah k němu?
Iva: Já jsem Bonton poslouchala v autě. To ale byl ještě taková "neučesaná" stanice s českou hudbou. To se nám povedlo vyladit. Pamatuji si, jak jsme s Vojtou vždycky sedli do auta a když jsem řídila já, okamžitě jsem naladila Bonton. Vojta se smál, protože tušil, co bude následovat - volume na maximum a já začala zpívat. (smích) Kdo mě zná, ví, že česká hudba, zejména ta starší ,je moje láska. Miluju to a moc mě baví, že tyhle hity znám nazpaměť a můžu si je zpívat. Vybavují se mi krásné vzpomínky na dětství. Na dobu, kdy bylo všechno nějak jednodušší. Proto být na Bontonu a pouštět tuhle hudbu lidem, to je pro mě radost! Já si to tak užívám. Strašně mě to baví. Jsem ve svém živlu a šťastná. Současná hudba, tedy ta zahraniční, mě nebaví. Nevyznám se v tom. Všechno mi přijde stejné, nezapamatovatelné....České písničky (i slovenské) mám pořád v hlavě. A stejně tak zahraniční hity z osmdesátých a devadesátých let.
Vojta: Bonton byla moje rozhlasová láska už v devadesátých letech, když jsem ho jako náctiletý fanda poslouchal v Litoměřicích na šumícím rádiu. A od té doby jsem právě Bonton vnímal, přes všechny kotrmelce, kterými si prošel, jako výjimečnou značku. Jsem rád, že jsme tu a že se nám, doufejme, daří vracet Bontonu lesk.
Vysíláte každý všední den od 7 do 10 hodin. Jak se vám vstává?
Iva: Já s tím problém nemám. Po dvaceti letech vstávání ve čtyři ráno je pro mě vstávání v pět osvěžující. Hodina navíc! Musím ale vyskočit hned po zazvonění budíku. Nicméně není to pro každého. Rytmus dne se změní. všechno je posunuté. V deset už toužíte po obědu. Občas jsem kolem druhé odpoledne hodně unavená. Dřív jsem si chodila lehnout, dnes už to nedělám. Jdu raději spát dřív večer.
Vojta: Na tuhle otázku už patnáct let odpovídám stejně: Zvyknout se nedá, ale dá se s tím smířit. (smích) Navíc ráno v rádiu je nejhezčí doba. Nejen pro to, že ranní vysílání je vnímáno jako výkladní skříň rádia, ale také proto, že tu vlastně kromě nás a kolegů v redakci nikdo není. To zvláštní ticho, potemnělé chodby osvícené červeným světlem, když se zapne mikrofon...Takovou atmosféru rádio prostě v jinou denní dobu nemá. Miluju to!
Co vás nejvíce na vaši práci baví?
Iva: Mě baví, že všechno vzniká tady a teď a nejde to vzít zpátky. Miluju improvizaci, živé vysílání. Baví mě naše scénky v Radiovarieté, kdy si hrajeme na různé postavy a vytváříme různé situace jako na divadle. Baví mě práce s hlasem, protože to je nesmírně důležité. To, jak mluvíte, jak informaci podáte, hraje velkou roli. Nic víc v tu chvíli nemáte. A samozřejmě mě baví, že nás nikdo nešponuje do žádných rolí, jsme za mikrofonem sami za sebe. Takoví, jací jsme ve skutečnosti. Každý rádiák vám to potvrdí - rádio, to je láska na celý život.
Vojta: Přesně, jak to popsala Iva - kouzlo okamžiku. Ta možnost, když vás něco napadne, to okamžitě a bez velikého přemýšlení vypustit do éteru. A tady na Bontonu je to navíc umocněno tím, že jsme opravdu jen sami za sebe a ne za "mluvící hlavy" formované představami někoho jiného.
Jak se připravujete na vysílání?
Iva: Třeba Radiovarieté většinou vymýšlíme při podvečerní procházce se psem. Občas se do toho tak ponoříme, že hrajeme scénku na silnici a sousedi na nás ze začátku koukali z oken a ťukali si na čelo. Teď už si zvykli. (smích) Jinak jsme v procesu přípravy vlastně nonstop. Někdo z nás si něco někde přečte, něco zažije, něco někde slyší a hned si to zapisujeme do telefonu. Posíláme si různé zprávy, nebo si prostě večer řekneme, že to ráno musíme použít. U téhle práce nejde vypnout.
Stal se vám někdy trapas v živém vysílání? Řekli jste něco, co jste neměli?
Iva: No jéje! Tak třeba, když mi kdysi kolega psal dopravu a napsal do ní hromadu nesmyslů a já jsem to všechno přečetla. Jak dopravu řídí cínoví vojáčci, po magistrále se válí kulečníkové koule…Nebo mi jiný kolega přepsal názvy písniček v playlistu. A já,samozřejmě, všechno pustila do éteru. V doprovodu hurónského smíchu. Přeřeků bylo nespočet! Vojtovi se taky povedlo pár super kousků...
Vojta: ...a já bych to tu nerozmazával. Třeba když chcete říct, že dáma měla šusťákovou soupravu a mezi to Š a U se vám vloudí O, nebo když se vám znenadání povede ve slově LÍBÁNÍ říct místo B písmeno Z...Doktor Freud by si na mě asi smlsnul.
Podle čeho si vybíráte témata do vysílání?
Vojta: Klíč je jasný: musí to zaujmout nás a musí to projít systémem, který jsem si pojmenoval jako M-P-VCST.
Iva: To je co, proboha?
Vojta: Systém M-P-VCST. My jsme spokojeni - Posluchače to zajímá - Víme co s tím. (smích)
Nosíte si práci i domů Žijete spolu, pracujete spolu. Jaké to je? Nemáte někdy krizi? Jak byste jeden druhého popsali?
Iva: My jsme na sebe tak zvyklí, že já si třeba neumím představit, že by to bylo jinak. Když je jeden z nás pryč, tak si pořád voláme. My jsme spolu rádi, že jo?
Vojta: Ale jo...(smích) Je to fakt, zase ale na druhou stranu se často stává, že čas v rádiu je přes den jediný, který trávíme spolu. Hraju divadlo, točím seriál, Iva má také jiné aktivity...
Iva: Navíc, když potřebujeme jeden nebo druhý svůj prostor, tak si zalezeme v domě nahoru do pokoje, já si třeba pustím film nebo seriál, Vojta si dělá hudbu.... Myslím, že si umíme najít čas jen na sebe. Ale fakt jsme spolu rádi.
