9°C
„Od roku 1946 do konce roku 1947 prošlo naším územím asi 200 tisíc židů,“ říká režisér Ondřej Trojan, který se kvůli filmu Toman o obchodníka s lidskými osudy zajímá už od roku 2012.
Toman se tehdy dohodl s humanitární organizací The American Jewish Joint Distribution Committee, která měla zaplatit za každého žida, který projde Československem. Zpočátku to bylo pár set lidí denně, později i tisíce. Prchali před protižidovskými náladami z Polska i ze Sovětského svazu přes Československo do amerických zón a odtud dál do Jugoslávie, Itálie, až do Palestiny. Tam pomáhali zakládat i budovat židovský stát, což později přineslo Tomanovi další peníze. Začal totiž obchodovat se zbraněmi, které potřebovali. Tak proudily zásilky zbraní do Izraele, který by podle slov tamějšího prezidenta bez československých pušek nejspíš nevznikl.
Zdeněk Toman sám měl problém se svým židovstvím. Jmenoval se Asher Zelig Goldberger, následně si říkal Zoltán, později Zdeněk Goldberger. Ale i příjmení mu pak bylo na obtíž. Propůjčil si jméno své mámy Thomma a počeštil si ho. „Studoval v Praze a se svou ženou, polskou židovkou Peslou Gutmanovou, se mu podařilo utéct před holocaustem do Londýna. Měl sedm sourozenců a tři čtvrtiny jeho rodiny vyletěly komínem v koncentračním táboře,“ říká Trojan. „Ten běs nesl stále v sobě, proto svůj původ tajil.“
Po válce roku 1945 chtěli komunisti ovládnout ministerstvo vnitra a zdiskreditovat demokratické náměstky. Toman původně sloužil jako nastrčená figurka, byl dosazen do vysoké funkce šéfa zahraniční rozvědky, aby měl volný přístup ke všem devizovým účtům. Na diplomatický pas cestoval po světě a sháněl peníze pro stranu, ale z velké části také sám pro sebe. Ven vyvážel hlavně šperky, které končily v Londýně, kde se měnily za valuty. Tomanovy zásilky nikdo nekontroloval, putovaly Evropou diplomatickou cestou.
Patřil k nim také dovoz cigaret a alkoholu. Toman údajně sehnal všechno, když jako protislužbu dostal peníze. Jednalo se o miliony. „Nemyslím si, že Rudolf Slánský, který ho úkoloval, byl schopný dohlédnout, že by mu mohl křupan z východního Slovenska takhle přerůst přes hlavu,“ uvažuje Trojan. Toman si totiž kryl záda a vedl si na všechny potentáty kompromitující složky, které neváhal použít. Využíval svůj aparát, aby šmíroval vysoké, i komunistické, politiky. A tak je měl v hrsti.
Vydíral i Jana Masaryka. Před únorovým pučem na něj apeloval, aby se nepřipojil k demisi demokratických ministrů, protože by asi Benešovi nezbylo nic jiného než vypsat nové volby. Vládu by musel rozpustit. Takhle ale nechal Beneš Klementa Gottwalda sestavit novou, rudou vládu.
Tímto salonním pučem se komunisté dostali k moci. Toman se stále neochotněji dělil o vyhandlované peníze a věděl toho na každého hodně. Proto se ho chtěli zbavit. V roce 1947 mu žena porodila syna Ivana, ale situace pro ni byla příliš tíživá. On tušil, že se nad nimi stahují mračna, proto odvedl většinu majetku do zahraničí, ale rodinu zachránit nedokázal.
Manželka spáchala sebevraždu. On byl zavřený do ostré komunistické vazby. Před převozem do nejpřísněji střežené pankrácké věznice jako by zázrakem utekl. Později to popisoval tak, že prolezl okýnkem na toaletě. Známý ho poté ukryl na chatě za Prahou, aby pár dnů nato emigroval přes hranice u Chebu až do Venezuely. V Československu po něm zůstala sestra Aurélie a syn Ivan.
Jeho syn žil u pěstounů Rohanových. Podle oficiální zprávy prý zemřel tak, že spadl z kola a zabil se, ale během natáčení Ondřeji Trojanovi volala spolužačka syna Zdeňka Tomana, že to bylo jinak. Podle ní se šli s celou třídou v březnu podívat, jestli je na Vltavě zamrzlé slepé rameno.
Tehdy čtrnáctiletý Michal Rohan alias Ivan Goldberger uklouzl na rozbředlém kopci, spadl na kámen, rozbil si hlavu a už se neprobral. „I tohle však stálo komunistickým policistům za to pravdu předělat, verze pádu na kole byla beze svědků, a vygumovali ho dokonce ze školních zápisů,“ kroutí hlavou Trojan. Samotný Zdeněk Toman dožil jako obchodník v Americe a zemřel ve věku 88 let. Na jeho hrobě je napsáno Zoltan Toman.
