Marcela Molentová žije s vnučkou v bytě panelového domu v Praze-Kobylisích. Už je v důchodu, ale stále pracuje. Jako uklízečka má na starosti sedm vchodů o jedenácti patrech, což je pořádná dávka práce pro jednu postavou drobnou důchodkyni.
„Každý den dělám dva vchody, podlahy, zábradlí, také půdu, všechno. Je to náročný, někdy bych s tím nejraději sekla, ale musím ještě vydržet, aby mohla vnučka vystudovat. Mám prostě povinnosti.“ Babička i její vnučka si pořídily koloběžky a denně na nich jezdí v přilehlém parku, i delší trasy. „Vzpomínám si, že Václav Havel po chodbách a sálech Pražského hradu také drandil na koloběžce!“ prozrazuje nám paní Molentová, že v minulosti pracovala jako uklízečka na Hradě.
Za totality nemohla studovat, neměla, jak říká, ty správné kádrové předpoklady, tak se vyučila prodavačkou. Prošla několika místy a na začátku 90. let ji její známá nabídla, jestli by nechtěla pracovat jako uklízečka na Hradě u Václava Havla.
Souhlasila a nikdy toho nelitovala, na osm let, co tam dělala, vzpomíná velmi ráda. Nastoupila, když byl Václav Havel ve funkci asi rok. „Byli tam lidé na úrovni, pan Medek, Tigrid, poznala jsem se i s paní Olgou. A také s druhou manželkou Václava Havla Dagmar. Byli jsme v denním kontaktu a asi mi docela důvěřoval, protože jsme se domluvili a dva roky jsem pak uklízela u nich ve vile v Dělostřelecké ulici.“
A protože se v domě časově míjeli, tak si vzájemně psali vzkazy. „Mám některé Havlovy dopisy dodnes schované. Byly to takové instrukce pro úklid a údržbu. To už bylo za paní Dáši. A když bylo něco potřeba, tak jsem to zařídila, třeba jsem mu dojela pro pivo, občas uvařila. Havel byl v pohodě, takový lidový, fajn. Byla to báječná léta,“ vzpomíná s úsměvem Marcela Molentová.
Dodnes si pamatuje mnohé detaily ze své práce na Hradě. Nejhorší byl podle ní úklid Španělského sálu. „Vždycky nás všechny holky sezvali dohromady a muselo se uklidit všechno, podlahy, koberce, stropy, tam lezli chlapi na štaflích. A parkety ve Španělském sále, to bylo něco! Měly jsme na nich položené hadry, klečely jsme vedle sebe, dvanáct uklízeček, a každá jsme měla vymezený pruh, co jsme čistily. Ručně drátkovat, napastovat, vyleštit… To bylo hrozný! Pak jsme vstaly a měly jsme takhle červený kolena jako koláče, týden mě pak bolela. A když bylo po recepci, tak všechno znovu,“ vzpomíná bývalá hradní uklízečka.
Proč se vlastně paní Molentová sama stará o svou vnučku, kde je její maminka? „Když byly Anetce dva roky, tak její máma, moje mladší dcera (35), odjela za svým přítelem do Anglie. Ten má být Anetčiným tátou, ale vůbec se o ni nezajímá. Odjel do Británie, když jí bylo dva a půl měsíce,“ říká smutně paní Molentová.
Její dcera ji tehdy požádala, zda by Anetku pár měsíců nepohlídala, že pojede za přítelem, vydělají tam na byt a pak se do Česka vrátí. Odjela a už se nevrátila. A poprvé se telefonicky ozvala až po roce a půl… Od té doby s ní jen párkrát mluvila telefonicky. „Ani mi loni nezavolala, když jsem slavila sedmdesátku,“ říká.
Anetku získala do pěstounské péče a věnuje jí veškerou péči i čas. Její manžel, který měl Anetku velmi rád, zemřel v 66 letech, když jí byly čtyři roky. A Anetka si na dědu pamatuje, na rozdíl od své mámy. O mámě na dotazy spolužáků ve škole říká, že je prostě pryč. Paní Molentová má ještě starší dceru (46), která jí s Anetkou vypomáhá. A ta má zase kamarády, její dvě děti, které jsou dnes už dospělé.
Dana v Prostřeno: Jsem cikánka! Na Romy si hraje jen nižší třída! Blbí si hrajou na něco, co nejsou!

„Když se Anetka narodila, chytila ještě v nemocnici bakteriální sepsi. Když jí byly tři týdny, tak jí operovali nožičku a bohužel má ještě postižený ramenní kloub a čelist. V dětství pak prodělala několik operací a dodnes má růstové problémy. Takže ji ještě čeká terapie, chodím s ní na pravidelné kontroly,“ říká paní Molentová.
Její dcera podle ní tehdy zažívala velký stres, Anetka byla na kapačkách, v inkubátoru a vrátila se z porodnice, až když jí bylo dva a půl měsíce. To bylo podle Marcely Molentové špatně, mezi dcerou a její mámou se nevytvořilo mateřské pouto. Alespoň si tak vysvětluje to, že ji krátce nato opustila a vůbec se o Anetku nezajímá…
Prezidentský slib Václava Havla.
Prezidentský slib Václava Havla Facebook.com
Anetce je nyní dvanáct let, chodí do šesté třídy na základku. Její velkou vášní je softbal, a když jí to zdraví dovolí a terapie bude úspěšná, chtěla by se mu věnovat co nejvíce.
Co se týče budoucí profese, nejdřív chtěla být ošetřovatelkou v zoologické zahradě, protože má ráda zvířata. A teď poslední dobou zase říká, že chce být určitě policistka na kriminálce, to jak se dívá na komisaře Rexe. Chtěla by stíhat zločince,“ říká s úsměvem paní Molentová. Anetka je zjevně naší přítomnosti zaskočená a jen přikyvuje, nebo se i trochu mračí, když o ní babička vypráví.
Loni měly v plánu, že si prohodí pokoje, Anetka dostane po babičce ten větší, kde bude mít i pracovní stůl. Chtěly také zrekonstruovat zastaralou kuchyň. Tyto plány však padly. Sousedi je vytopili a veškeré úspory šly na opravu koupelny, WC, částečně i chodby. „Mě by nenapadlo přihlásit se do televizní show, přišla na to Anetka,“ řekla nám paní Molentová při setkání v jejím útulném bytě.
„Já o tom nevěděla, Anetka prostě napsala do Primy. Bylo jí totiž hrozně líto, že nebude mít svůj nový pokojíček. No a v lednu mi z pořadu Jak se staví sen zavolali a já jim říkala, že je to asi nějaký omyl, že o tom nic nevím. Byla jsem hodně překvapená. Prostě nás vybrali a tak to celé vzniklo,“ vysvětluje energická paní.
„A díky tomu máme nyní krásný byt, úplně jsem byla šokovaná, když jsem ty nově udělané pokojíčky a kuchyň viděla. Nebyla jsem schopná slova. Měly jsme štěstí, na něco takového bychom se zmohly až třeba za několik let a určitě by nebyly tak pěkné,“ říká Marcela Molentová. Když byla přestavba hotová, tak jí Anetka říkala: „Teď když máš hotovou kuchyň, tak tě přihlásím do Prostřeno.“ Doufám, že to nemyslela vážně…