Za každým rohem bubák
Za normálních okolností by nejspíš pohádka žádný velký ohlas nevzbudila. Je to prostě jedna z „popletených“ pohádek, které stavějí obvyklá pohádková klišé na hlavu a v poslední době jsou ve velké oblibě. 

Tahle ovšem řeší problém, který pohádky obvykle neřeší, už proto, že k princům či princeznám tmavé pleti bylo v dobách, kdy většina pohádek vznikala, dost daleko.
Mouřenín měl prostě pečeť exotiky, ale mezi obvyklé nápadníky nepatřil, a ruku na srdce, v české realitě nepatří ani dnes. Tak proč tolik povyku?

Zase ta korektnost…
Pokud vás to potěší, mohu vám z pozice autorky dětské literatury odpřisáhnout, že na černošské prince, stejnopohlavní rodiče ani ekologické aktivisty  žádná směrná čísla nejsou a autoři píší, „jak to na ně přijde“, abych tak řekla. Jiná věc ovšem je, že dětská literatura je vždycky trochu „výchovná“ a většina autorů prostě děti k rasismu, sexismu a netoleranci vychovávat nechce, stejně jako nechce říkat, že šikana je v pořádku nebo že je dobře seřezat slabšího. Jsou takové obecné zásady, říká se jim slušné vychování a ty pořád platí. Ať už si princezna vybere kohokoli.

Jiná doba?
Ostatně, pohádka o Sněhurce vyšla už v roce 2001 v knize Zlatí slavíci a jiné pohádky a žádný povyk tenkrát nezpůsobila.
Byla prostě jiná doba a Češi nebyli tak nabroušení ani na mouřeníny, ani na televizi a rozhodně ne na Donutila.
Ostatně, myslím, že i film „Hádej, kdo přijde na večeři“ z roku 1967 by dneska bylo možné vykládat jako účelovou agitku, když na to přijde, a přitom dřív bylo tak jasné, komu fandit. 
Černý doktor? Jasná provokace.

Černobílé problémy
Důvod, proč Češi tak citlivě až přecitlivěle reagují na situaci okolo migrace, je možná docela banální. Většina těch, kdo křičí kvůli Sněhurce, jistě ví, že se sluší pomoci někomu, kdo je v nouzi, na druhé straně prostě pomoci nechtějí a jakýkoli důvod, který jejich nechuť oprávní, je víc než vítaný, naopak, cokoli, co by jejich odhodlání naleptávalo, je vysoce podezřelé.
Je docela normální chtít klid a bát se změn, není ovšem úplně košer kvůli tomu zaútočit na každého, kdo má jiný názor, nebo hůř, na cokoli, co by možná mohlo jinému názoru nasvědčovat.
Je jen velmi malá pravděpodobnost, že si jednou nějaká holčička vybere za manžela Afričana jen proto, že kdysi slyšela nějakou pohádku, je však velmi pravděpodobné, že jednobarevný svět prostě skončil, bez ohledu na to, jaké pohádky se budou vyprávět.
A pokud se princezny a princové sejdou pod jednou peřinou dobrovolně, není důvod jim jejich pohádku nepřát.