Svět není spravedlivý
Víme to my a věděl to i sir Terry. Každopádně muže, který vymyslel pestrý, barevný a mnohovrstevnatý svět, postihla nemoc, která fantazii a inteligenci vůbec zabíjí zcela neodvratně. Terry Pratchett si to uvědomoval a snažil se zajistit si právo na důstojný odchod ze světa ve chvíli, kterou si sám vybere – zkrátka právo na eutanazii. Nakonec za ním sice Smrť, o kterém tolikrát psal, přišel bez pozvání, ale otázka, kterou Terry nastolil, je stále živá.

Máme právo jít, když se rozhodneme a nemoc už stejně jinou šanci nedává, nebo máme pokorně počkat, až se Smrť rozhoupe?

Jistota je jistota
Polovina Čechů je dnes jednoznačně pro eutanazii, jen10–15 procent říká jasné ne. Je tedy jasné, že bychom své umírání měli rádi pod kontrolou a většina z nás se dlouhého odcházení bojí.
Zatím má pacient má právo nebýt léčen, nebýt hospitalizován a nebýt resuscitován, pokud chce ovšem zemřít, je odkázán na „svépomocné“ řešení.

Lékaři v Čechách se (stejně jako v Británii) bojí zneužití, zvlášť u pacientů, kteří už nejsou schopni dát najevo svou vůli, na druhé straně existují země, kde eutanazie legální je. V Belgii, Lucembursku, Nizozemsku, Švýcarsku a v některých státech USA je možné se pro eutanazii rozhodnout. Dánsko, Finsko, Francie, Indie, Irsko, Itálie a Německo umožňují eutanazii pasivní, v Německu není trestná ani pomoc při sebevraždě a je pravděpodobné, že časem přibudou další státy.

Svobody rozhodování si ceníme
Pokud se na umírání podíváme optikou ateisty, má svoboda rozhodnout se větší cenu než přežívání. Nechceme tu prostě strašit, i když už nás nic pěkného nečeká a strach z pekla, které by hrozilo za dobrovolný odchod ze života, zmizel. Zní to trochu kacířsky a ne vždycky vůle zmůže všechno, ale eutanazie určitě ještě přijde na přetřes.

Zatím však nezbývá než popřát Terrymu Pratchettovi šťastnou cestu se Smrťem. 

„A co nás tedy v budoucnosti čeká?“ JÁ. „Kromě tebe, myslím.“ Smrť se na něj udiveně podíval. PROMIŇ, ALE NEROZUMĚL JSEM TI.“
(Mort)