Musím přiznat, že mě otázky slovenského referenda a konflikty, které kolem nich vznikly, donutily k zamyšlení.

Co je to vlastně tradiční rodina? To, že si heterosexuálové vyhledávají ke společnému životu partnery opačného pohlaví, není ani tak tradiční, jako přirozené, dělají to koneckonců všichni živočichové a ti na tradice kašlou.

Na druhé straně, i to, že si homosexuálové a lesby vyhledávají partnera pohlaví stejného, je přirozené. Úplně nepřirozené a vpravdě netradiční by bylo, kdyby si lidé hledali protějšek, do kterého nejsou schopni se zamilovat a mít s ním uspokojivý sex.

Vůbec, celá idea ohrožení „tradiční  rodiny“ homosexualitou je poměrně zvláštní, stejně jako obava, že by homosexuálové kradli děti.

Po pravdě, kdo projde českým adopčním procesem, je prověřený tak, že se o tom nesnilo ani agentům Mossad, takže pravděpodobnost, že by dvojice mladičkých homosexuálů houfně začaly adoptovat děti, nehrozí, ani kdyby se někdy v budoucnu schválila možnost adopcí homosexuálními páry. Jde však o jinou věc.

Opravdu někoho reálně ohrožuje možnost někoho jiného žít ve státem stvrzeném partnerském svazku se svým milým či milou natolik, že je to třeba nepovolit?
Nám se naštěstí referendum o podobných otázkách vyhnulo, a vášně tu tedy nevykypěly. Určitě je to dobře, nicméně po tradiční rodině se často volá i v Čechách.

Tradice nebo iluze?
Jak si představujeme tradiční rodinu? Jako z reklamy… Fyzicky zdatný tatínek, usměvavá maminka a děti, ideálně páreček. Jo a pes, nejlépe labrador a možná i kočka…  A maminka je hodná a s tatínkem je legrace, ale dokáže i zařvat, a maminka ho trochu plísní a trochu k němu vzhlíží…. A ano, jsme v harlekýnkce.  Cokoli, co fungovalo dříve, se tomuhle kýči nepřibližovalo ani náhodou. Tradiční byly domluvené sňatky a dvojí metr pro muže a ženy a domácí násilí a zbouchnutá služka a tělesné tresty u dětí a topení koťat… Neexistuje žádná idyla, ke které bychom se vraceli, dřívější praxe byla mnohem méně laskavá než ta, kterou my, zhýčkaní, kolikrát bereme jako vrcholně komplikovanou.

Pomáhat a chránit?
„Ochrana rodiny“ nespočívá v tom, že těm, kdo se liší, zkomplikujeme život, ochrana rodiny, ať už tradiční, nebo netradiční, spočívá v tom, že nepodáváme žádost o rozvod, když manžel nemůže najít práci, že si nenabrnkneme milenku, co nás chápe, když je manželka na mateřské nesnesitelná, ochrana rodiny taky znamená, že se nepokusíme okrást sourozence o dědictví, pohlídáme vnoučata, pomůžeme rodičům…
Pokud nefunguje tohle, nedávejme vinu homosexuálům, multikulti, státu nebo společnosti. Rodina, to jsme my sami.