Děti jsou lidé
Ve středověku byly děti považovány za neschopné a neužitečné malé dospělé, které je žádoucí bitím co nejdříve donutit, aby se jako dospělí začali chovat a taky aby začali jako dospělí pracovat. Za ideální by byl zřejmě považován stav, kdy by děti vyskakovaly z matky v plné polní až po pubertě a okamžitě by se zodpovědně zapojily do obživy rodiny. Bohužel, tenhle komfort si mohli dovolit naposledy řečtí bohové a naše děti se pořád rodí malé, hlučné, k práci nepoužitelné a ochranu vyžadující. A protože jsou to lidé, pohybují se na místech, kde se pohybují jiní lidé. Nelze tomu zabránit, už proto, že rodiče, se kterými děti jaksi nutně souvisejí, jsou taky lidé a potřebují jíst, jezdit, nakupovat, pracovat, ba i prostě jen komunikovat, a navíc nemají pocit, že jejich milovaný potomek je něco, co je třeba izolovat od společnosti. A pak vznikají konflikty…

Měřítkem je dospělý muž
Přiznejme si to. A taky si přiznejme, že nejvíc těch, kdo nadávají na přítomnost dětí kdekoli, jsou dospělí muži. Vlastní dětství si logicky nepamatují, vlastní děti buď nemají, nebo je hlídala hlavně choť, a mají tedy pocit, že ty malé hlučné organismy narušují jejich hájemství. Oni přece platí daně, oni vydělávají peníze a na děti a „vykojené“ ženské nejsou zvědaví. A jsme u toho. Ony i kojící ženské někdy vydělávají peníze, což ovšem znamená, že se vyskytují na místech, kde se vyskytují jiní lidé vydělávající peníze. Třeba na berňáku, nebo na obchodní schůzce a tím zas narušují přehledné rozškatulkování na vydělávající  a vyživované.
Co vám budu vyprávět, být matka s malým dítětem je v kšeftě trochu hendikep, ale z kavárny se kvůli tomu vyhodit nenecháte. Už proto, že jste zrovna tak platící host jako všichni ostatní.

Volná výchova?
Po pravdě, pokud 70 % Čechů považuje tělesné tresty za přijatelné, těžko se tu dá mluvit o volné výchově, ale opravdu malým dětem je volná volná i nevolná výchova. Prostě řvou, když se cítí v nepohodě a hemží se, když jsou v pohodě, a nepomohly by ani elektrošoky, natož moudré rady těch, kteří s dětmi nemají korektivní zkušenost.
Pomáhá jen zdravý rozum obou stran… rodičů, kteří nenechají dítko přivést všechny k šílenství neutuchajícím řevem, i těch, kdo děti nemají a přesto chápou, že dítě, žužlající chleba v pizzerii, není ohrožením jejich osobnostní kontinuity. Možná by pomohly hranice, jakési společenské zásady toho, co je normální tolerovat dětem (a ty hranice budou z pohledu bezdětných mnohem dál, než by se jim libilo), a toho, co už není možné po okolí chtít (a to málo platné, omezí rodiče).  Pouhá zásada, že „svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého“ neobstojí, protože na obou stranách jsou jedinci, kteří svou svobodu považují za bezbřehou.

Kde děti opravdu, ale opravdu nepotkáte?
Mnozí se ptali, proč není možné zakázat dětem vstup do provozovny. Tož, vážení přátelé, ono to ve skutečnosti možné je, ale musíte mít důvod. Děti rozhodně nepotkáte v herně, striptýzovém baru, hotelu pro dospělé (tedy takovém, kde se děje něco, co pro děti není vhodné), velkoskladu, zkrátka na místech nebezpečných zdraví či duši mláděte. Obyčejná restaurace ovšem mezi taková místa nepatří… A když už jsme u toho, když nechci, aby mi děti lezly do hotelu, tak si na bookingový server nenapíšu, že děti jsou vítány… Ale tak už to chodí, že se záměry časem zvrtnou.
A pokud jde o zákazy, mají ošklivou vlastnost. Když jim otevřete dveře, rychle se množí… A je třeba zvážit, jestli chceme, aby zdí, které oddělují mladé od starých, rodiče od bezdětných, chudé od bohatých nebo třeba světlé od tmavých bylo tolik, že nakonec zavřou cestu všem.