Zpěvák Michal Hrůza leží v nemocnici s poškozeným mozkem a pro nás ostatní se znovu otevírá dilema… plést se vůbec do něčeho? Když muž bije ženu, třeba se jí to líbí, když rodiče bijí děti, třeba je jen tak vychovávají, když se dva rvou, třeba je to jen přátelská potyčka, nebo naopak spor kriminálníků, do kterého slušný člověk nevidí. Jenže třeba taky ne a bití na zásah okolí čekají jako na smilování.  Co pak?

Proč koukáme?
Protože je přece kolem tolik dalších lidí, kteří také mohou pomoci. Jít do toho v partě je určitě bezpečnější, ale všichni máme tendenci zříkat se odpovědnosti, pokud se „případu“ ujal někdo jiný. Takže, nekoukat a organizovat, to je cesta i pro civilizované dámy středního věku zcela přijatelná.

Proč slušní dostanou?
Jednoduché. Protože se bojí uhodit, protože to neumí, protože věří, že moudřejší ustoupí a všechno jde vyřešit po dobrém. Ve skutečnosti nejde a v mnoha situacích je diplomacie pokládaná za slabost.  Pak sice můžeme prožívat uspokojení, že my slušní (a bití) jsme morálně výš, ale bude nám to málo platné. Platí to pro pouliční válku i pro válku reálnou. Když chceš mír, připravuj válku a když nechceš být bit, dej najevo, že to s tebou nebude snadné. Kupodivu to není otázka bicepsů, většina pouličních agresorů nejsou žádné rampy a od jejich obětí je odlišuje právě nedostatek zábran.

Psychologie oběti
Libujeme si v ní zvlášť my Češi a bují v diskusích, koketujících s rasismem. Oni jsou ti zlí… muslimové, Romové, cizáci a my se proti nim nemůžeme bránit, protože bychom byli nařčeni z rasizmu. Pro mnoho komunit je však fakt, že dáte najevo, že nejste hadr na podlahu, určující. Jak se chováte, tak se chovají oni k vám.  Na ulici i na mezinárodním fóru.

Je důležité nebýt za blbce… a nemusíte být za hrdinu
Staré pořekadlo praví, že nejvíc hrdinů najdete na hřbitově, takže určitě není nutné se vrhat do sebevražedných akcí, ale také je nutné zachovat sebeúctu a té neprospěje, pokud se prostě budete dívat jinam. Neseme zodpovědnost a pokud se jí zřekneme, nemůžeme se divit, že někdo ovládne „naše území“.