Hvězdy po sezóně
Angažmá v politice vyhledávají celebrity, které už nejsou příliš v kurzu a nová role by se jim hodila. Strany a straničky naopak doufají, že jim „známý ksicht“  nažene nějaké ovečky. Že jde často o beznadějná spojení, která nepřinesou profit nikomu, je jasné. Nic proti Evě Jurinové, ale opravdu je důvod posílat ji do evropského parlamentu?

Proč herci a moderátoři?
Herci a moderátoři mají výhodu, umějí hrát, umějí vypadat jako ten, kým mají být, ale autory jasných a veřejně známých ideí jsou jen výjimečně. Je otázkou, jestli s proklamacemi, které svou přítomností na kandidátkách propagují, souzní, nebo jestli jen prostě hrají role. A jaké role by hráli potom, pokud by byli zvoleni?  Nechyběl by jim scénář? Možná by nějaký dostali.

Fajn job bez kvalifikace?
Češi si o své politické reprezentaci iluze nedělají, ale umělcům už zřejmě také příliš nedůvěřují. Je otázkou, co si Věci veřejné slibovaly od režiséra vexláckých  balad a jeho ženy, kterou proslavila především role hříšné manželky v Tankovém praporu, nebo co za vizi měly Vize 2014 při angažování baculatého Zounara.

Politicky se nijak neprojevující herci se každopádně pozornost nepřitáhli, zrovna tak propadl fotbalista „Šmíca“ Vladimír Šmicer, dopingový vzpěračský hříšník Ota Zaremba, nebo třeba křehká režisérka Sommerová.

Voliči se občas chovají nerozumně, ale zřejmě si přece jen spočítali, že pokud je někdo celou dobu zcela neviditelný a ve chvíli voleb v sobě objeví neodolatelné puzení stát se politikem, nebude do funkce úplně ten pravý. 

Nebo byly odkvétající celebrity od začátku jen bílí koně, kteří by v případě zvolení přenechali své funkce jiným?

Sametová revoluce skončila
Byla doba, kdy národ věřil, že ti, kteří obcují s Múzami, se do politiky výborně hodí, herci byli „hlasem a svědomím národa“ a jejich avantgardní výkony v politice lid sledoval s dojetím, ale zdá se, že ta doba je pryč a zůstalo už jen pár nejhouževnatějších Mohykánů.  Nejspíš je to dobře, protože i tak je česká politika často velká komedie.