Všude kolem nás
Představte si opravdovou prohibici. Žádné lihoviny, žádné pivo, žádné víno. Jak by pak vypadal společenský život? Mělo by smysl sedět v hospodách u limonády? A co oslavy? Kolik známých bychom pak opravdu snesli? Měli by pak hospody, restaurace a kavárny ještě smysl? Kdybychom alkohol škrtli z života společnosti, možná by došlo k největšímu společenskému posunu od… od kdy vlastně? Alkohol nás Slovany provází opravdu dlouho.

Na panáka
Co nám vlastně alkohol dává, že bez něj nemůžeme být? Jeho účinky na sobě už poznal skoro každý, ale jak to alkohol vlastně dělá? Šikovně. Působí na lidský mozek mnoha způsoby. Může zrovna tak povzbuzovat jako uklidňovat a tlumit úzkost, zmírňuje bolest, uspává. Samozřejmě má vliv taky na motoriku (to když to šněrujeme domů).   Alkohol působí na přenos impulzů mezi nervovými buňkami, ovlivňuje množství serotoninu, endorfinu i dopaminu a ve větším množství se chová jako to, co je. Jako nervový jed.

Máme zapotřebí něco takového pít? Odpověď je na začátku odstavce. Uklidnit, utišit bolest, nebo naopak osmělit a rozkurážit, legálně a poměrně lacino, to většina běžně prodávaných produktů neumí a lidský život je občas těžký a smutný.

Jistě, jsou jiné, bezpečnější metody, můžete meditovat, cvičit jogu, ale to vám nenahradí trochu uličnické, spiklenecké, chápavé útočiště hospody, nebo baru. Alkohol samozřejmě odbourává zábrany, ale společenství, která vytváří, nemusejí být nutně asociální a negativní, pokud láska ke sklence nepřesáhne rozumnou mez. Pro někoho je to snadné, pro někoho obtížnější. Jsou profese, ve kterých jsou alkoholové excesy obvyklé a jiné, kde je problém i obyčejné společenské pijáctví. Patříte k ohrožené skupině? My novinářky ano.

Pijácké profese
Ze sklonů k nevázanému životu jsou už tradičně podezříváni umělci, a není divu. Nutnost najít v sobě „na povel“ emoce, nutnost modelovat znovu a znovu bolestné situace, veřejná kontrola a zrovna tak veřejné hodnocení výsledků práce, to samo o sobě vytváří stres. Přidejme k tomu ještě určitou toleranci, kterou společnost k výstřelkům kumštýřů projevuje vytrvalou snahu bulváru nachytat někoho „na švestkách“ a výsledek je nasnadě. V divadlech, na koncertních podiích, u malířských stojanů i stolů spisovatelů se pije dost.

Lékařům naopak veřejnost lásku k lahvi toleruje nerada, ale právě lékaři a zdravotní sestry patří k profesím alkoholismem nejohroženějším. Stres, noční služby s nedostatkem spánku, nepřetržitá práce s lidmi a styk s realitou smrti nutí zdravotníky sáhnout po doušku něčeho ostřejšího, ostatně, láhev je tradičním vyjádřením vděku obratnému lékaři. Myslete na to, až tomu svému do špitálu ponesete „jeho dávku“.

Dalším nebezpečným povoláním je řemeslo učitelské. Neustálý styk s nevyčerpatelnou dětskou energií je vyčerpávající, to ví každý rodič, ale dávka, které je vystaven učitel, je mnohonásobně vyšší. Možná je to smutné, ale prohibice zneklidnila mnoho „pančelek“ a  „pančelů“.

Profesionální řidiči by se v našich představách neměli alkoholu ani dotknout, ale i oni patří k těm, kdo sahají po lahvi. Jejich práce vyžaduje neustálá soustředění, pracují na směny, často nocují v cizím prostředí, mají poruchy spánku a jejich rodinné vztahy bývají v důsledku profese taky komplikované. Alkohol v tomhle případě představuje snadnou cestu k uvolnění.