Byly to nejen zapomenuté vesničky, netknutá příroda nebo přepychové předválečné vily, ale i sklepy a půdy, které do jeho filmů zapadly a dotvořily jejich smysl i neopakovatelný humor. Jaký je potkal osud a jak dnes vypadají?

Oslov – tady házel Jáchym do stroje (1974)

František Koudelka, vesnický chasník, kterého hrál Luděk Sobota, se z téhle malé vesničky na Příbramsku, z autobusové zastávky u kostela Sv. Linharta vydal do Prahy k tetičce. Při natáčení u kostela stál náklaďák s plošinou a na ní počítač zhotovující kondiciogramy šťastných a nešťastných dnů. Oslovská náves je stejná jako tehdy, ale domy mají většinou nové fasády i střechy a ve dvoře filmového JZD Chvojkovice stojí zemědělské stroje zdejšího Výrobního a obchodního družstva. Autobusy do Prahy jezdí ze stejné zastávky a lidé tady na natáčení filmu vzpomínají rádi. „Byli jsme první, kdo ho viděl,“ řekla Nedělnímu Blesku jedna z místních obyvatelek. „Promítli nám ho třikrát po sobě v neděli odpoledne a pokaždé bylo v kulturáku plno.“

Nahořany – náves přežila výbuch v Trháku (1980)

Komedii o vzniku komedie v reálu režíroval Zdeněk Podskalský, při natáčení pak režiséra Kohoutka sehrál Ladislav Smoljak. Jeho gesto, dávající povel k odpálení vesnické návsi, vešlo do dějin českého filmu. Tehdy ale bouchly a zřítily se jen kulisy v ateliéru, náves v Nahořanech u Volyně stále stojí. Je památkově chráněná a nijak se neliší od časů, kdy tady pracovali filmaři. Ve vesnici je k trvalému pobytu hlášeno pouhých pětasedmdesát lidí, i proto Nahořany působí dojmem, jako by se tady zastavil čas.

Říčany - prchající vrchní a setkání spolužáků (1981)

Abiturientský sjezd spolužáků knihkupce Dalibora Vrány (Josef Abrhám) z filmu Vrchní, prchni se natáčel ve vile Říčanech u Prahy. Dnes stejně jako tehdy patří manželům Vatlachovým. Paní domu Ilona si všechen ten mumraj živě pamatuje. „Pan Smoljak s sebou vždycky vodil malou holčičku, asi dcerku, a jezevčíka. Byl ohromně milý a skromný a herci ho poslouchali na slovo.“ Natáčení trvalo týden a filmaři měli pronajaté přízemí vily, v prvním poschodí žili majitelé. „Mně připadalo, že je herců několik set, takové hemžení to bylo. Viděli jsme je u sebe rádi,“ dodala paní Ilona.

Praha – Mareček v obchodní akademii (1976)

Škola z filmu Marečku, podejte mi pero je v samotném centru Prahy. Nachází se v ulici Dušní a dnes tam je obchodní akademie. Chodby se na první pohled od dob natáčení komedie příliš nezměnily. A i ve třídě, kde sedávali v první lavici největší třídní snaživci Ladislav Smoljak a Zdeňek Svěrák, se kromě nového nábytku mnoho nezměnilo. Klidně by se tam dal natáčet i druhý díl. Co se ale kompletně změnilo, je místnost, která ve filmu sloužila jako kabinet učitelů. „Teď je z něj počítačová třída,“ říká ředitelka školy Jana Maierová. Po natočení snímku Marečku, podejte mi pero sloužily prostory obchodní akademie ještě několikrát natáčecím štábům. Už nikdy ale k tak velkému filmovému projektu. „Filmaři tu ještě párkrát byli, ale už třeba jen na jeden dva dny,“ dodala Maierová.

Nedvězí – Chátrající mlýn na samotě u lesa (1976)

O filmový mlýn inženýra Radima Zvona, kterého si zahrál Ladislav Smoljak, se zřejmě od konce natáčení filmu Na samotě u lesa nikdo příliš nestaral. Budova v obci Nedvězí na Benešovsku už dlouhá léta chátrá a vypadá, jako kdyby se měla každou chvíli rozpadnout. Když se nedávno Smoljak dozvěděl, v jakém stavu filmová stavba je, moc ho to ale netrápilo. „Já na ta místa nejezdím a nostalgií netrpím,“ řekl.

Jeho herecká kolegyně a filmová manželka Naďa Urbánková si však nad stavem filmového mlýna povzdychla: „Potěšilo by mne, kdyby se našel nějaký bohatý filmový fanoušek a o to místo se postaral. Dokážu si představit třeba muzeum Na samotě u lesa.“ Možná se statku v Nedvězí blýská na lepší časy. Před nedávnem totiž získal nového majitele, který chce celé sídlo dát do pořádku. Realitní kancelář, v jejíž nabídce mlýn byl, zatím tají podrobnosti.