V 15 hodin odpoledne se dveře Divadla Járy Cimrmana pro veřejnost uzavřely. Od půl páté do půl šesté se tam potají sešli Smoljakovi přátelé, kteří nemohli přijít na pohřeb, nebo na něm byli a potřebovali věnovat zesnulému ještě vzpomínku. Rozjímali hodinu, Ivan Hlas k tomu zahrál na kytaru.
Každý chtěl napsat vzkaz do kondolenční knihy, položit květiny a třeba chvilku usednout v hledišti a zavzpomínat. Mezi nimi i premiér Jan Fischer, herec Bolek Polívka a režisér Karel Smyczek.
„Při každém setkání s Láďou jsem si uvědomoval jeho ušlechtilost a noblesu,“ řekl Smyczek Blesku. „Mimo jeviště jsem s ním ale moc velkou legraci nezažil. Byl spíš dumavý a stále si něco ujasňoval a řešil. Jeho odchod se ale dotknul každého, protože svou tvorbou poznamenal všechny, i generace budoucí,“ dodal režisér.
Poslední rozloučení
Eliška Podzimková (28), Praha
„Pan Smoljak byl legenda. Několikrát jsem byla i na představení tady v Divadle Járy Cimrmana. Naposledy asi před dvěma lety. Sehnat lístky byl vždy problém. Rodiče sem chodili a teď sem chodím já, jsem zatížená na Cimrmana.“
Michal Krejčí (22), Praha
„Přišel jsem vzdát úctu už jen kvůli tomu, jaké dělal skvělé fi lmy a hry. Jeden z mých nejoblíbenějších fi lmů je Na samotě u lesa. Jsou tam skvělé hlášky a všechny mi přirostly k srdci. Velmi mě jeho smrt překvapila.“
Eliška Vepřeková (20), Praha
„Hrozně jsem pana Smoljaka obdivovala. Byl to génius! Na tom se shodne snad každý. Nejvíc mi přirostl k srdci díky Divadlu Járy Cimrmana, to miluju. Když jsem se dozvěděla, že je pan Smoljak mrtvý, tak jsem se rozbrečela. Přišli jsme o jednu z největších osobností celého národa.“
Zuzana Petržílková (22), Praha
„Chtěla jsem přijít vyjádřit svoji soustrast a ukázat, že je mi to líto. To je myslím to nejmenší, co můžu pro takovou legendu udělat. Často na něj teď vzpomínám, především prostřednictvím jeho her a jeho hlášek. Na každou situaci v životě se najde hláška, která jde použít.“
Eva Sokolová (43) a Rut Schreiberová, Praha
„Byl to náš oblíbený herec, měly jsme ho moc rády. Především jeho tvorbu a na druhou stranu to byl i náš přítel. Hodně toho pro nás udělal i v osobním životě. Máme neziskovou organizaci Adopce afrických dětí na dálku a pan Smoljak nám pomohl celou organizaci rozjet.“
Veronika Houdková (20), Praha
„Pan Smoljak se mi líbil i jako chlap. Byl takový šarmantní, inteligentní a vtipný. Myslím, že určitě stálo za to jít se s ním rozlouvidět, jak mu lidé vzdávají úctu. Pana Smoljaka je škoda. Za svůj život toho za sebou zanechal hodně.“
