K polemice je i míra vkusu, s jakou veřejní činitelé, politici v čele s premiérem země včetně person showbyznysu skon všemi ctěné legendy českého popu v rámci populismu ve svůj prospěch využili. Využívají. Včetně rozdílnosti poct, jichž se na státní úrovni slavnému tenoru a neméně uznávané, vysokým morální kreditem vybavené, s knutou totality spojované herečky Vlasty Chramostové, která krátce po Gottovi rovněž na onen svět odešla, dostává. Ale i tak jsem byla vyzvaná, abych pár vět k Mistrovi napsala.

Ten den, kdy média vypustila po ránu do éteru zprávu, že Karel Gott boj se zákeřnou nemocí doma v milostivém spánku prohrál, jsem odlétala na dovolenou. K moři do domku na úpatí pláže v Tunisku. Před odjezdem na letiště při balení kufru poslouchala TV zpravodajství ČT 24, v němž se zpěvákovi nepřetržitě věnovali. Ve vzpomínkách i aktuálních vyjádřeních k jeho úmrtí

„Napíšeš nějakou glosu ke Gottovi? Nepospíchej, klidně z dovolené. S odstupem pár dnů,“ zněl dotaz z redakce. „Omezit se na komentář módní kritičky nelze. A hlavně, vše už bylo řečeno,“ odvětila jsem.

Nechali jsme napsání článku otevřené. Nešlo na něj nemyslet.

Předevčírem jsem při soumraku seděla na pláži. Zvedal se vítr, na nebi se stahovala dramatická mračna, nebývale rozbouřené moře atakovalo přílivem vln pobřeží. Na obzoru se blýskalo. Vybavil se mi tok uplynulých zpráv, komentářů, událostí, jež se v souvislosti s úmrtím Zlatými i Českými slavíky obdařeného Gotta vyrojily.

Také v mysli vytanula vzpomínka, jak mě na počátku sedmdesátých let ve stávajícím čase normalizace jako čerstvě zletilou studentku balil v klubu Ypsilonky ve Spálené ulici. Tenkrát jsem odolala. Jeho fanynkou se nikdy nestala. Dávala jsem přednost jiným hudebním žánrům a nikdy neměla potřebu adorace idolu. V údivu po letech zaznamenala, že kamarádka, která mi v západoněmeckých galeriích zajišťovala prodej pletených modelů, prokládá zásuvky s kalhotkami a podprsenkami z časopisů vystřiženými fotkami Káji, na jeho koncertech pořízenými snímky.

I tak chovám ke Karlu Gottovi, jeho odkazu, úctu. Velký respekt k tomu, co tento vyučený, renesančně nadaný zámečník dokázal.

Jako jediná hvězda tuzemského popu se udržel po celou dobu kariéry na výsluní scény. Nevybočil z dané image, konceptu. Včetně nadčasového, do poslední chvíle pro zrající muže inspirativního šatníku. Měl kinderstube, pokoru a glanc.

P.S.

Na internetu čtu, že osmnáct hodin před pátečním v osm ráno začínajícím rozloučením s pěveckou legendou se na místě aktu, pražském Žofíně, scházeli lidé ochotni tu přenocovat.

„Mám tady rybářské sedátko, vodu, deštník a kytičku,“ řekl fanoušek Karol, který přijel z Letňan. „Karel Gott byl největší ze všech. Byl king, takový už se nenarodí. To, co z něj vyzařovalo. Byl to fenomén.“

Po Karolovi přišli další lidé ze Strakonic a Německa. Následovali je další. Média hlásila, že se očekává účast tři sta tisíc lidí. Praha měla čelit dopravnímu kolapsu.

Je to matrix. Těžko dodat víc.

Fotogalerie
45 fotografií