Prázdniny se přehouply do druhé poloviny. Vzduch po ránu voní jinak než na jaře, v začátku léta. Stromy, tráva, horizont lesa a polí, na něž se dívám, je stále čerstvý, zelený. Ale je to jiné než v červnu, Zeleň je víc sytá, řada kytek odkvetla, odkvétá.

Tento čas mi připomíná ženu, která z panny v rozpuku dospěla do fáze ženy, která zraje k zenitu smyslnosti, kdy se dny svitu pomalu ale jistě začínají krátit. Babí léto už není v nedohlednu, je téměř za vraty. Většinou je krátké a pak nastoupí plíživý, barvami padajícího listí kolorovaný podzim. Čas hrobů, dušiček, hororů zn. Halloween. A po něm přijde zima. Čas k nežití. Radost barvotisku pohlednic hodných, velké jmění dnes čítajících obrazů Lady, nesdílím.

Těším se na hřejivé a voňavé jaro, léto, které tak rychle uplynou. Ano je mi tak trochu smutno, místo abych se ze srpnové radosti léta těšila. Ono ro přejde, ale ta pachuť blížící se depky podzimu a zimy zůstane.