14°C
Ředitelka České Miss, Michaela Maláčová – Bakala, na pražském semifinále, z nějž vzešlo čtrnáct finalistek, prohlásila: "Česká Miss není jen o fyzické kráse. Měla by to být charismatická osobnost, která bude reprezentovat naši zem na mezinárodních soutěžích, bude se setkávat se známými osobnostmi a pomáhat při různých charitativních akcích." A porotu poprosila o empatii, lidské ohledy: „Ta děvčata jsou trémou mimo, nejsou ostřílená, i když tohle je zkouška ohněm pro budoucnost, která se s nimi mazlit nebude. Každopádně od nich neočekávejte žádná moudra. Nemají na ně věk.“
Vsuvka paní Maláčové – Bakala byla jistě patřičná. Možná měla dodat, že ani vkus, módní cítění, instinkt pro danou společenskou příležitost nelze od adeptek na korunku královny krásy automaticky předpokládat. Což se potvrdilo nejen v semifinálovém kole, ale i pár měsíců po něm, kdy se dívky mohly, hlavně měly z mnoha doprovodných akcí, jež přípravu na Českou Miss provázejí, zejména pak na tématickém pobytu v Thajsku, mnohému naučit. Pochopit základy elegance, kultivovanosti, jež k symbolu královny krásy náleží.
Člověk vskutku nemusí být příliš empatický, aby doporučení ředitelky České Miss pochopil. O titul usilují mladé nesolventní dívky. Jedna z nich je kadeřnice, druhá tzv. na volné noze a ostatní studují. Nemají žádné příjmy, značkové kreace od nich nikdo očekávat nemůže. Vkus, kreativitu a osobitost však ano, protože ty, jak všichni vědí, nejsou penězům přímo úměrné.
Opravdu tápání jehňátek?
Párty thajských cestovek rozhodně na velkou róbu nebyla. Zejména když začínala v pozdním odpoledni, v půl šesté navečer. A vysoce formální dress code také nebyl na pozvánce udaný. Ostatně stačilo se podívat na modely těch, jež do hotelu Mariot zvali. Jejich outfity leckdy nedosáhly ani formálnosti tzv. byznys stylu. Většina finalistek České Miss zvolila minišaty. Více či méně vkusnou variaci na společenské koktejlky.
Pět dívek obléklo večerní toaletu. Kreace na téma rapsodie v modré Ivany Loušové z Karlových Varů byla elegantní. Rudé, černými silonovými závěsy obdařené a kolotočovou sponou jištěné šaty Terezy Fajksové z Ivančic se naopak blížily laťce laciného fundusu ochotnické operetky. Opravdu nešikovná hra na čardášovou , šantánem střihnutou, princeznu... A velmi sporná (nejen v rámci společenské příležitosti) byla prezentace dvacetileté studentky Univerzity v Ostravě, Michaely Dihlové, snažící se být sexy mořskou pannou: Sukně s vlečkou s průstřihem k rozkroku a top z šupin pajetek, jehož boční průstřihy připomínaly plavky, byly tzv. přes čáru. A za velký průšvih lze označit i toaletu osmnáctileté studentky ze Šternberka – model v kombinaci saténu a krajky, jenž stín provinční švadlenky střihem ani materiálem nepřekročil.
Dívky, jež tzv. zůstaly při zdi a daly přednost střídmosti, v thajském podniku vítězily. Nejvíc bodovala devatenáctiletá studentka z Chomutova, Lenka Šindelářová v černých taftových šatech, jež dotáhla citlivě vybranými střevíci a efektním psaníčkem z imitace hadiny. Mimochodem, jeden z porotců semifinálové poroty, Robert Kodym tuto slečnu tipoval na možnou Miss. A já mu rozuměla. Je jiná než ostatní. Vybočuje ze standardy americké krásy a víceméně hájeného Barbie cirkusu.
