Jistá pravidla oblékání, klasické kombinace barev, principy, jak zachovat čistotu jednoho stylu, se lze v základu naučit. Osvojit si je. Ale horší už to je, když člověk zatouží být originální. Zaujmout. Outfitem potvrdit svou osobitost, která je v současnosti, zejména v showbyznysu, žádaná.
„Módní trendy nejsou dogma. S módou je dobré si hrát. Přizpůsobovat si její tendence k obrazu svému. Móda má být zábavná. Jeden z prostředků realizace. Kdo říká, že nelze sloučit neslučitelné,“ tvrdí módní návrháři, teoretici, kritici, stylisté včetně mě. A i když uniformita vládne a bude vládnout světu, někteří se podle tohoto doporučení řídí. Zkrátka konvenuje jim. Jenže, má to háček...
Chtít nestačí
Teorie a praxe jsou dvě rozdílné věci. Ona teoreticky správně doporučovaná, zábavná, originalitě navýsost nahrávající hra s módou totiž chce cit pro věc, který je bohužel nesdělitelný. O umění sloučit neslučitelné nemluvě. Potvrdit praxí teorii, je zkrátka těžký úkol, v němž se mnohdy selhává. Někomu se to stává občas, což je případ herečky Tatiany Vilhlemové, u jiného jde více méně o setrvalý stav. K těm, jež často beznadějně tápou, například patří sexy herečka Kristýna Leichtová. A pak jsou tu solitéry jako známý muzikant, spisovatel, textař Lou Fanánek Hagen, jehož potřeba originality je vystřelená do vesmíru mimo čas.
Ostatně, přesvědčte se, diskutujte. Móda je přece hra. Hra, která má svá jistá pravidla.
