9°C
Semifinále se odehrálo v jednom z hotelových salonků. Jmenoval se Zenit. Ale pro tuto akci by byl patřičnější název Naděje. Nástup byl v půl desáté ráno a třicet minut poté všechno vypuklo. O budoucnosti dvaačtyřiceti hezkých, vystresovaných a více či méně charismatických dívek rozhodovalo kolem dvacítky porotců. Po dvou kolech (představení soutěžících v civilu a zásadní promenáda v plavkách) dvaadvacet adeptek vypadlo.
Porotci hodnotili zjev a také charisma, které je ještě subjektivnější záležitostí, než fyzický půvab, i když ve výsledku má mnohdy větší váhu, než perfektní tělesná krása bez ducha. V úvahu se samozřejmě braly i reference, které o sobě slečny podaly a porota se je snažila kontrolními otázkami prověřit. Včetně jazykových znalostí (tady to trochu drhlo). Porota se zkrátka snažila soutěžící posuzovat v globálu. S ohledem na to, zda už jsou tzv. otrkané – mají zkušenosti v modelingu či s jinými soutěžemi o titul Miss.
Nutno říci, že sudí rozhodující o dalším bytí či nebytí adeptek v soutěži, ctili doporučení ředitelky České Miss Michaely Maláčové, která poprosila o jistou empatii, lidské ohledy: „Ta děvčata jsou trémou mimo, nejsou ostřílená, i když tohle je ta zkouška ohněm pro budoucnost, která se s nimi mazlit nebude. Každopádně od nich neočekávejte žádná moudra. Nemají na ně věk.“ Vsuvka paní Maláčové byla jistě patřičná. Ona už moudrá rozhodně je a vždycky byla inteligentní. Inteligentně umanutá a bojovná. Ale i tak se ptám: Kolik královen krásy s titulem Miss takových je, kolik z nich vytoužené moudrosti životní cestou step by step dosáhne? V tomto ohledu zůstávám stále skeptická...
Výslech vedla ředitelka soutěže Maláčová
Při promenádě plavkách se především hodnotila souměrnost postavy, ladnost pohybu, výška s ohledem na parametry modelingu spolu s kvalitou pleti a vlasů. A jeden z porotců, legendárně populární muzikant Robert Kodym, poněkud rebelantsky tohle kolo přirovnal ke středověkému trhu s výběrovými klisnami. A paní ředitelka Maláčová mu suše (oni dva jsou kamarádi) vysvětlila, že taková kritéria v soutěžích královen krásy prostě jsou. A já si uvědomila, že ona oduševnělost, která ve službách sexy ženskosti dělá společnost na poli charity, empatické osvěty alespoň o trochu lepší, je v případě královny krásy vytouženým apendixem. Nikoli podstatou.
Dvacítka dívek, která po defilé v plavkách, jež většině z nich neseděly (tahle semifinálová prezentace byla od začátku do konce v režii slečen, nikoli záležitostí prezentace České Miss) se v dalších dvou kolech utkala ve volné disciplíně (většina z nich tančila, pár zazpívalo) a následné prezentaci ve společenských šatech, v nichž adeptky na titul Miss absolvovaly poslední kolečko osobní prověrky před porotou.
Výslech vedla ředitelka soutěže Maláčová a pár přísedících se přidalo. Moc jich nebylo. Jedna z častých, Maláčovou pokládaných otázek byla, proč si dívka myslí, že má být Českou Miss a co považuje za důležité ve svém životě. Naštěstí žádná z dotázaných nechtěla s korunkou královny krásy bojovat za světový mír. A kupodivu ani proklamativně pomáhat. Holky sympaticky a pokud možno pravdomluvně přiznávaly, že se chtějí prosadit. A Česká Miss jim cestu k takovému cíli usnadní. Metou většiny z nich byl modeling...
Hájený cirkus, věčná naděje
Na čtrnácti, z dvacítky uchazeček vybraných finalistkách, se porota bez problémů shodla. Já se jedné z nich, jež tvrdila, že by povinnosti s titulem Miss spojené, perfektně splnila, zeptala, zda ví, v čem ony povinnosti tkví. A v čem vidí rozdíl mezi topmodelkou a Miss. Odpověděla, že by obě měly dobře reprezentovat svou vlast. Zřejmě vůbec netušila, nač se jí dotazuji, protože Miss a topmodelka nejsou totéž a kritéria na ně se výrazně liší, anebo by se lišit měla.
Po odpovědi této slečny jsem rezignovala. Za chvíli Michaela Maláčová oznámila jména vyvolených, jež ve finále mají na korunku královny krásy naději. Zatímco šťastné favoritky pózovaly fotografům, ty vyřazené s kufrem opouštěly hotel. Na straně vítězných i poražených adeptek tekly slzy. Odplavovaly osmihodinový stres. Nicméně jsem přesvědčená, že u většiny slečen víra v tzv. americký sen zůstala.
Americký sen a Americká krása – jistě tento hollywoodský film kdekdo zná… A já si vybavila slova jedinečné osobnosti, Elišky Coolidge Haškové (i ona byla v porotě), která svého času na adresu krásných dívek prohlásila: Pravý muž touží po dvou věcech. Po nebezpečí a hře. Proto hledá ženu - nejnebezpečnější to hračku. Budiž to tedy vyřazeným kráskám útěchou. I těm, které i s korunkou Miss zapadnou. Svou šanci realizovat sen ve skutečnost promarní.
