14°C
Mimochodem paní Šárka muzikál miluje a žádnou z inscenaci z produkce Oldřicha Lichtenberga nevynechá. A písně Michala Davida se jistě u Grossů pouští jako nejoblíbenější. Jsou přece pozitivní, člověka tak optimisticky naladí... Zvlášť, když si k nim otevřou lahvinku vína, když jejich holky večer ulehnou.
Dcerky Šárky a Standy Grossových hodnotit nechci, jsou ještě dětmi a to je nevkusné. Nicméně si dovolím poznamenat, že tak geniálně podnikaví rodiče, by jim na šatičky (proč je mají proboha stejné?!) mohli pořídit nějaký ten vlněný svrchníček či kožíšek. Sportovní bundy suplující kabátky vypadají v kombinaci s jejich bleděmodrými modýlky se saténovou mašlí značně nevhodně. Jak se říká, buransky.
Táta horal, máma amatérský vamp
Styling otce Grosse by prošel, pokud by s jednalo o onu zimní procházku. Nikoli o divadelní premiéru, na níž se džíny, pulovr a bunda na ledovec nenosí. Největší halucinací je pak matka Grossová: Jakoby nestačil lesklý, do buřtů prošívaný, masou ulice milovaný, leč ve svém prvoplánovém efektu poněkud problematický kabát. A ona pod něj ještě oblékla výsostně nevkusné šaty v italském stylu podřadně okázalého butiku.
Z modelu paní Grossové by estét dostal infarkt. Celoplošně výrazný vzor (že by to byl Cavalli?), k němu akcent okovaných dírek s hrubým šněrováním plus pásky ozdobného štrasu... Na krku šálka s pajetkami, na hrudi secesní závěs, na nohou humpolácké holínky... A celou tuhle nešikovnou ordinérnost pečetí dlouhé, slámově žluté vlasy a tvrdé podmalované oči. Jeden by až zaplakal.
To, co předvedla jednačtyřicetiletá Šárka Grossová, jen dokazuje starý známý a mnou často omílaný fakt, že noblesu a eleganci si nikdo za prachy nekoupí. Bohudík i bohužel to tak je.
