Dotaz Pavla Landy zní: „Mohla byste Františko něco udělat s dámami, které mají na deseti prstech deset prstenů? Ono leckdy totiž nejde jen o nevkus, ale věc je vážnější. Na Palmovce, v prodejně Libeřických lahůdek (obložené chlebíčky, vážené pochutiny atd.) bere tyto otevřené potraviny do rukou ozbrojených osmi masivními prsteny prodavačka kolem padesáti let. A v lázních mne obsluhovala stejně nebezpečná servírka. Mohla byste se o tom zmínit?“

Proč ženy atakují duši (i hygienu) spoustou prstenů?

Se zmíněnými ani jim podobnými dámami nic udělat nemohu a ani nechci. V módě naštěstí nevládne žádný diktát, ale demokracie. Výsostná tolerance, která je často u styl diktujících módních domů daná nedostatkem revoluční invence. Ale přiznejme si, že velké třesky přichází jen občas. A mezi tím (vlastně vždycky) se sofistikované vize vyvolených návrhářů perou s masovým vkusem, generačními pozůstatky minulých tendenčních cirkusů.

Myslím, že věk zmíněné paní prodavačky lahůdek z pražské Palmovky je pro ženy ozbrojené řadou prstenů typický, i když pochopitelně existují i v jiných věkových kategoriích. Tohle je pozůstatek trendu z konce totality a počátku devadesátých let. Střelnicová představa atraktivní lady s puncem luxusu, která (jako jiné další nešvary) dodnes přetrvává. A některé estéty, jak vidno, děsí. Příliš se jim nedivím.

Hodí snad někdo kamenem?

Mě neméně iritují umělé, nepřirozeně dlouhé a do lopatky zastřižené nehty, jimž dávno odzvonilo, stejně jako krátkým a těsným topům vystavujícím špeky vyhřezávající z bokových kalhot, odhalujících v sedu půlky zadnice. V úžas mě uvádí i láska davu k legínám dělajícím z nohou podstavce. Stejně tak mě fascinují sebevědomé krásky vystavující macatý zadek a stehna v minisukni (v létě pokud možno džínové) doplněné střevíčky na mega podpatku.

Mohla bych mluvit i o další pouťové alternativě atraktivity v podobě fejků (napodobenin) značkových kabelek. Tržnicových plagiátech disko parády obdařené punk kovy, flitry, lesklými kamínky...

Chápu, že čtenáře Pavla Landu a podobně citlivé zákazníky musí zneklidňovat představa nečistot a mikrobů, jež se na reliéfu masivních prstenů obsluhující prodavačky zachytí. A i já si myslím, že sestava prstenů, které by od minut mohly nespokojené strávníky inzultovat, na ruce servírky v lázeňském domě nepatří. Stejně jako jsou nemístné u lékařky – i když ani tyto dámy nejsou zcela výjimkou.

Přesto si troufám tvrdit, že ruce zmíněné servírky řadě lázeňských šviháků připomenou, že by si měli kromě procedur dopřát po boku nějaké té femme fatale regenerující flirt. Vzájemně si vyhovět.... Jak říkám, máme demokracii, rozdílné pohledy na věc a fikaně tolerantní módu, která chce na zákazníku vydělávat a teprve pak mu tříbit vkus. Hodí snad někdo v tomto klima kamenem?

MÁTE I VY DOTAZ NA FRANTIŠKU? ZAUJAL VÁS NĚKDO VÝBĚREM LÍČENÍ NEBO OBLEČENÍ? PIŠTE SVÉ POSTŘEHY A NÁMĚTY NA TIP@BLESK.CZ