Těžká chudoba, nevzdělanost, kriminalita. Živoření bez naděje na lepší budoucnost. A do toho nový život pod srdcem. Další hladový krk. Další dítě, jehož nic dobrého nečeká. Co z něj bude, jak ho uživím?

Tohle dilema řešila i Jesusa, která navíc byla sama. Muž od ní odešel. A na pokoutný potrat jít nechtěla. Křesťanská víra ji to nedovolila. Byla by to vražda... To se nedělá.

Obě chtěly dobro

Jesusa se tedy rozhodla pro řešení, které vyspělý, hladem netýraný svět označí za zrůdnost, ale pro ni to byl rozumný kompromis. Předstírala, že její miminko unesli a tajně je prodala zmíněné Evangeline. Utěšovala se tím, že dcera přijde do dobrých poměrů, bude mít péči, vzdělání. Vše, co by jí poskytnout nemohla. A ona ještě dostane nějakou korunu, aby mohla začít jinak a líp.

Pětatřicetiletá Evangeline Suarez měla podobný názor. Po neúspěšných pokusem o adopci, byla koupě kojence poslední šancí, jak být matkou. Byť to byla cesta nelegální. „Zachraňovala jsem novorozeně ze zoufale nuzných poměrů, do kterých jej biologická matka porodila. Zachraňovala jsem život matky i dítě. To přece není zločin!“

Začarovaný kruh

U rodičky Jesusy Molle nakonec zvítězilo mateřství nad pragmatickým, cit vylučujícím úsudkem. I když až po činu. Kdyby se policii neudala, se vší pravděpodobností by se na nic nepřišlo. V Bolívii, v chudých vrstvách Latinské Ameriky vůbec, se mnoho dětí takhle ztratí hned po porodu. A nic se neděje. Kde není žalobce, tam není ani soudce...

Z neoficiálních šetření vyplývá, že se rodiče dětí nezbavují z nedostatku lásky, ale z ryze existenčních důvodů. Ty také mimochodem nutí řadu sociálně slabých Afričanů, aby své zdravé, mladé a lepé dcery prodávali do novodobého otroctví jako služky a uklízečky.

Jesusa a Evangeline byly sice zadrženy, ale obviněny nebyly. Úřady nyní řeší, komu svěří holčičku. Bude legálně adoptovaná nebo skončí v ústavu, aby se na prahu dospělosti ocitla na dlažbě a měla podobný osud jako ta, která ji porodila?

Kdo hodí kamenem?

Ve vyspělém světě rodí ženy jako anonymní matky a své děti nechají rovnou v porodnici. Nebo mají možnost je odložit do baby boxu. To společnost považuje za rozumné a legální. Dám život a odejdu, protože se na roli matky necítím.

Taky, zejména v zahraničí, existují náhradní matky, které plod odnosí, protože pravá matka toho není schopna. Náhradní matka například porodila slavné herečce Sarah Jessice Parker její malé dcerky, dvojčátka.

A u nás i jinde si ženy přivydělávají dárcovstvím vajíček. Některé to mají jako vedlejší zdroj obživy. Peníze na parádu, na přilepšení. Jedna mladá žena, kterou znám, si takhle vydělala na úhradu dluhu u Dopravnách podniků, kde penále za černou jízdu narostlo do tisícovek... I tohle je právně v pořádku. A tak se ptám – bez ohledu na to, co udělala Jesusa: Kdo má odvahu hodit kamenem?