Deset dnů, které uplynuly od nečekané smrti Petra se zdají být nekonečné a zároveň je jeho odchod z tohoto světa stejně živý jako minulé pondělí. O to šokující a bolestnější, že si Petr život nevzal. Zkrátka krutá a debilní náhoda.
Tento komentář se mi nepíše lehce. Jednak jsem Petra znala a také se o něm v průběhu jedenácti dnů, jež od jeho skonu uplynuly, řeklo vše. Vzpomínky kamarádů, články plné otazníků v souvislosti s jeho přiznanou depresí. Průniky do soukromí… Vdova Eva souhlasila, aby Divadlo Broadway uspořádalo oficiální tryznu, zatímco samotný pohřeb se uskuteční v úzkém kruhu rodiny
Petře, díky za koncert in memoriam
Divadlo Broadway bylo otevřené od osmi od rána. V půl desáté bylo uzavřeno pro oficiální rozloučení za účasti celebrit. Na pódiu tři obrovské květinové věnce ve tvaru srdce. Z obou stran špalír Petrových portrétů, ať už civilních či z muzikálů. Židovské svícny s plápolajícími svíčkami… Ticho, jak je zvykem, nebylo. Petr se do poslední chvíle loučil svými songy. Klipy. A zpíval jak o život. Byl s námi, i když odešel.
Uplakaná Yvonne Přenosilová, na galerii ztrhaná tvář plačící Vondráčkové, která obličej ukrývala v saku manžela. Ztrhaný Petr Janda, Karel Gott s manželkou. V tuto chvíli se z nich stali starci zdeptaní odchodem mladého kolegy. Monika Absolonová s kyticí bílých lilií a Leona Machálková s obřím pugétem bílých růží. Vdova Eva vinou těžkého psychického stavu nepřišla. Místa pro rodinu zůstala prázdná. Tančíš sama, tančím sám, zpíval Petr z reproduktorů.
S Petrem se na pódiu oficiálně rozloučili Bára Basiková a Petr Kolář. Ona přečetla za clonou slz dopis na rozloučenou: „Kdo v srdci žije, neumírá... Znali jsem se pětadvacet let. Byl jsi čarovným symbolem smutku v duši. Citlivý, věčně zadumaný a pochybovačný. A nadmíru poctivý...“ Kolář se vzmohl na pár chlapských vět: „Ten mejdan nahoře si užij. Vždycky si mi říkal, ať už si nahoře nebo na dně, tak se z toho neposer.."
P.S.
Na tryzně v Divadle Broadway jsem vinou své zdravotní indispozice nebyla. Ale dívala jsem se jako tisíce jiných lidí na on-line přenos serveru Blesk.cz. A jistě jsem nebyla jediná, která plakala. Emoce v sále se přenášely přes monitor. Jako bych tam byla, jako bychom tam byli.
S Petrem jsem se setkala několikrát. A vždycky - on to ani jinak neuměl - v tom byly emoce. Byl velkým kamarádem mého velkého kamaráda, úspěšného fotografa Petra Škvrně, který tragicky zemřel dva dny před svatbou. Na pohřbu mu zpíval Janek Ledecký a taky měl u katafalku vystoupit kámoš Muk. Nezvládnul to, stejně jako dneska Bára Basiková a Petr Kolář. Emoce někdy převálcují profesionalitu a hlas selhává... Ta bolest je dvojnásobná. Smrt Petra Škvrně se mi s Mukem vrací. A nebe stále pláče. Alespoň v Praze to tak je.
