Pokud bych měla zůstat o jakéhosi srovnávání a na poli outfitů - neodmyslitelné součásti kýžené podívané - musím konstatovat, že nejparádivější české podniky jsou v tomto směru soutěže o korunku Miss plus divácké ankety TýTý a ANNO.
Kupodivu mnohem serióznější, akademiky potvrzené akce jakými jsou Český lev či dnešní Ceny Anděl mají mnohem civilnější ráz. Až příliš nedbalou notu, kterou lze vnímat jako podivnou ignoraci jisté výjimečnosti s oceněním spojené. Platí to pro Lva i Anděla. V tomto směru jsme unikátní, na rozdíl od Grammy či Oscara.
Kde je show?
Nemluvím o nedostatku striktní formality. Ta se u Cen Anděl nepřepokládá – jde přece o populární hudbu. Zkrátka o popík. Já jen postrádám onu zmiňovanou podívanou, outfity, jež atmosféru akce dotahují. Na jevišti i v hledišti. Zkrátka osobitost, kreativitu a šarm. Oslnivost, která k showbyznysu patří. Při takové události zajisté.
A to mi dosud při Cenách Anděl scházelo a schází. Tu správnou ležérnost si představuji jinak – to nejsou vytahané džíny, trička s nápisy, upocená uniformita ulice. Alternativní kreace, u kterých je snaha největším (často diskutabilním) počinem.
Tereze Pergnerové to v úvodu pořadu slušelo. Byla příjemná a noblesně nevtíravá. Žádná šaškárna. Ale nohavice stříbřité kombinézy bych možná vyměnila za rovnou sukni tuby. Ale to je věc názoru. I tak výborný model, skvělý podkasaný živůtek...
Neformálnost je náročná, aneb můj večer s Anděly
Správná, invenčností kořeněná ležérnost je velmi těžká. Na dress code zvaný creative black u nás zřejmě nemáme. Na scénu nastupuje kapela Night Work ve fialových mikinkách. A fešákovi Dykovi z ní vyčuhuje límeček košile. Fakt děs. Ale možná se dočkám, dvouhodinový maratón Andělů se teprve rozjíždí.
Záběry do hlediště mě ale optimismem příliš nenaplňují.
Raději tedy první várka outfitů z příchodů. Pózování v modelech na pomyslném rudém běhounu. Pět outfitů populárních zpěváků plus kreace modelky. Krásky na žádné takové akci přece chybět nesmějí.
