9°C
Mluvil někdo o svatbě?
„Letos na filmovém festivalu v Karlových Varech. Ptal se, jestli bych si uměla představit, že bych byla jeho čtvrtá žena. Naznačila jsem, že ano. On si ale nebyl jistý, jestli se má počtvrté ženit. Prý už se mu do toho nechce.“
Probírali jste i Gábinu?
„Mluvil o ní jako o kamarádce. Znělo to, jako by mezi nimi bylo spíš obchodní partnerství. Ona si z něj udělala podržtašku, chůvu a řidiče. To byly veškeré funkce, které zastával. Úplně ho degradovala.“
Jak jste mu zvedala sebevědomí?
„Říkala jsem mu, že je ještě plný síly, že může ještě dělat spoustu věcí. Podnikat, znovu něco vybudovat. Jeho kamarádi taky říkali, že může být rád, že mě potkal. Mluvili o mně jako o Pepově hnacím motoru. Protože jsem ho hnala dopředu, zatímco Gábina ho srážela. Já nejsem taková, že bych mu chtěla podrážet sebedůvěru.“
Když se člověk zamiluje, chce s tím druhým trávit veškerý čas. Chodit do kina, jezdit na výlety…
„Na výlety jsme nejezdili, ale občas jsme spolu byli doma, jedli, koukali na filmy… Bylo to hrozně pohodové. Lepší než chození po památkách, mohli jsme si sebe užít. Taky jsme chodili na procházky. On si hrozně koledoval, chodili jsme po centru Prahy ruku v ruce. Říkal, že to asi jednou praskne. Já se spíš divím, že to neprasklo dřív.“
On se s vámi neschovával?
„Myslím si, že si ve skrytu duše přál, aby to prasklo. Jenže se svou slabou povahou nedomyslel to, co nastane. A dal zpátečku.“
Co na váš vztah říkali rodiče?
„Nadšení nebyli. Radili mi, ať s ním nejsem, že je k ničemu. Já měla před domem ctitele, co jezdili v maserati, vlastnili obrovské společnosti. A zamiluji se do chlapa, co má deset let staré auto, kterému soukromě říkám vrak.“
Kde jste se poprvé setkala s Gábinou?
„Na otvíračce jednoho pražského baru. Já tam byla s mámou a tetou, pozval nás tam Pepa. Pak se tam vynořila Gábina, a když už byla asi potřetí u našeho stolu, tak mu to nejspíš bylo trapné a představil nás. Ona pak hned zase zmizela. Takových absurdních situací jsme ale s Pepu zažili mnohem víc.“
Třeba?
„V jeho bytě jsme se občas s Gábinou minuly tak, že já ještě cítila její parfém v předsíni. A ona musela cítit můj. Párkrát jí prý Pepa z oblečení sundával moje vlasy. Nebo jsem byla u něj a ona seděla v protější restauraci…“
Věděla o vás?
„Musela to vědět dávno. Ale nevykopla ho, což já bych na jejím místě udělala. Gábina zřejmě nemá hrdost.“
Co myslíte, proč s ním pořád je?
„Protože ji nikdo jiný, pořádný, nechce. Měl ji každý. Hezkých, chytrých a hlavně slušnějších žen jsou spousty.“
Říkal vám Pepa, jestli se svou ženou spí?
„Když jsme byli spolu, tak říkal, že jednou za čas z povinnosti musel. Ale myslím, že to musela být dost nuda, po mně už mu nemohla zbýt energie.“
Jak jste přišla na to, že jste těhotná?
„Měla jsem zpoždění. A když už trvalo asi pět dní, koupila jsem si těhotenský test. Pak jsem se zavřela do koupelny a udělala si ho. V návodu psali, že musím počkat čtyři minuty, ale mně se tam ta osudová čárka objevila už asi po půl minutě.“
Byl to šok?
„Začala jsem brečet a napsala Pepovi zprávu, že s ním potřebuju mluvit, že je to hrozně důležitý a nebudu to psát v SMS. On hned odepsal: Jsi těhotná? Pak mi volal. Byl zrovna na Floridě na golfu. Na té dovolené byl i s Gábinou. Celá ubrečená jsem mu to řekla, on asi začal brečet taky, zřejmě se tam někde skácel pod strom. Řekl, že mi za hodinu zavolá, a položil.“
Zavolal?
„Zavolal a ptal se, jak to budeme řešit.“
Od začátku jste věděla, že si dítě necháte?
„Vůbec ne. Druhý den jsem šla k doktorovi a ten mi řekl, že mám dvacet dní na rozmyšlenou, pokud bych chtěla jít na potrat. V tu chvíli jsem nevěděla, jak se rozhodnout.“
Co na to říkali rodiče?
„Když jsem to řekla mámě, ze začátku řvala, brečela. Pak volala tátovi a já jen ze sluchátka slyšela: To je kráva! Ježíši, to je kráva!“
Nehnali vás na potrat?
„Když se uklidnili, byli skvělí. Říkali, že se mám rozhodnout já, že je to můj život. Měla jsem těch dvacet dnů. Po nocích jsem brečela a přemýšlela.“
A Pepa?
„S ním to bylo jako na houpačce. Chvíli mě posílal na potrat, pak zase, že je to na mém rozhodnutí.“
Proč jste se nakonec rozhodla si dítě nechat?
„Pepa je totiž první, koho jsem opravdu milovala. Nikdy jsem nic takhle silného necítila. Když to tak vezmu, on je vlastně úplný chudák, nic nemá, žije svůj komplikovaný rodinný život, mezi námi je zase velký věkový rozdíl… Ale přesto jsem k nikomu necítila to, co k němu. Kdybych otěhotněla s někým jiným, asi bych na potrat šla. Ale tohle dítě je z lásky.“
Dělí vás od sebe pětatřicet let.
„Já vím. Ale když se člověk zamiluje, je mu to úplně jedno. Já si dokážu představit, že kdyby byl starý, nemocný a fakt na dně, že bych ho snad i přebalila.“
Pak jste se sešli i s vašimi rodiči, abyste vaše těhotenství probrali. Jak to vypadalo?
„To byl můj návrh. Seděli jsme společně asi tři hodiny, to už jsem byla téměř rozhodnutá, že si dítě nechám. On se za celou tu situaci našim omlouval.“
Veřejně Pepa říká, že to dítě nechce.
„Čekala jsem, že to přijde, až se to provalí. Tváří se, že čeká na nějaký test DNA, ale moc dobře ví, že to dítě je jeho. Je jediný kandidát, já nejsem promiskuitní.“
Ještě pořád byste s ním chtěla být?
„Teď si to neumím představit. Chci, aby teď byl s ní, jen ať si užije to peklo.“
Jeho chování vás odradilo?
„Odrazuje mě, nikdy jsem si nemyslela, že je takový slaboch.“
Jak je to tedy, rozešli jste se?
„My jsme se vlastně nikdy nerozešli. Nikdy jsme si neřekli, že už se nechceme vidět. Já mu navrhovala, že pokud chce zůstat s Gábinou, ať s ní je. Že my můžeme vycházet jako přátelé. Na to on ale nikdy nepřistoupil.“
Jste tedy pořád v kontaktu?
„Před pár dny jsem s ním přestala mluvit. Ale my už spolu od toho těhotenství přestali mluvit asi třicetkrát. Nakonec to vždycky jeden z nás porušil, většinou on. Já bych mu teď nenapsala, ať je se mnou. Kdyby to chtěl on, bude to mít pořádně těžké. Ale i tak si myslím, že ta chvíle přijde.“
Dokážete si představit, že byste dítě vychovávala s někým jiným?
„Aktuálně nad tím neuvažuju. Ale nemyslím si, že dítě je překážka pro další vztah. Pokud je holka chytrá, není škaredá a je z dobré rodiny…“
Milujete pořád Pepu?
„Já ho prostě pořád nedokážu zavrhnout. Ani po těch hrůzách, co udělal. Před spaním mívám představy, jak ho v devátém měsíci potkám, rozruší mě to tak, že mi praskne voda, on mě odveze do porodnice, je se mnou u porodu a říká, jak je mu to líto. Já mám scénářů…“
