Iveta byla sdílná a rozhovořila se i o sexu se svým manželem. Datum svatby 5. 9. 2008 sice nemá vyrytý do drahého prstenu s brilianty, zato ho nosí v srdci. Tam se prý nikdy neošoupe.

Fotogalerie
4 fotografie


* Iveto, jak se podepisujete?
"První den po svatbě jsem se podepisovala Pomejová. Z legrace. Jinak jsem Pomeje Bartošová, bez pomlčky mezi příjmeními. Vystupovat ale samozřejmě budu jako Iveta Bartošová."

* Koukám, že máte stále snubní prstýnek se sedmikráskou. To vám nezvadla?
"Ale zvadla. Jirka ovšem třikrát denně leze po trávě a sedmikrásky nám v kovovém kroužku vyměňuje."

* Na jaké čestné místo jste si pověsila ty krásné svatební šaty?
"Zatím nikam. Jsou doma u Venduly Svobodové. Nevešly se nám do auta, i bez nich se musel Artur zahrabat do svatebních darů. Proto jsme poprosili Vendulu s Patrikem, aby nám šaty z Hluboké odvezli, že se pro ně stavíme. Zatím nebyl čas."

* A kam si je potom doma uschováte?
"Nikam. Nechám je trošku od Pepy Klíra poopravit, dole jsou trošku zničené, a dám je do dražby. Výtěžek potom půjde na charitu - buď dětem, nebo starým lidem."

* Jak se s manželem oslovujete?
"Když máme dobrou náladu, tak: Moje ženo, můj muži. Jinak křestními jmény."

* Iveto, s Jirkou jste se sblížili teprve před 5 měsíci. Nebylo na vdavky příliš brzy?
"Vůbec ne. Známe se pětadvacet let. A pak, oba jsme byli poslední roky v té největší tísni a tak jsme měli možnost poznat se naprosto dokonale. Také si myslím, že pokud se lidé zamilují, rozumí si a čtou si myšlenky, není na co čekat. A my jsme opravdu spojené nádoby. Navíc si myslím, že ti, co si říkají 'Není kam spěchat' kolikrát k oltáři vůbec nedojdou. Já jsem ani chvilku nepochybovala o jiném rozhodnutí."

* Jenže Jirka prý dluží 60 milionů. Nebojíte se, že skončí ve vězení?
"To je bláznovství. Takové dluhy opravdu nemá. Vím o jeho problémech všechno a věřte mi, že si to dokáže vyřešit sám. O Jirku vážně strach nemám."

* Změnil se váš život svatebním obřadem?
"Že jsem vdaná, jsem si v tom shonu nestačila ještě uvědomit. Ve vztahu k Jirkovi se nezměnilo vůbec nic. Vnitřně ten obřad pro mě ale znamená strašně moc. Jirka je první muž, který se tím 'Ano' ke mně přihlásil absolutně se vším všudy. Přijal mě takovou, jaká jsem a chce se ke mně hlásit až do smrti, a to je přece nádherné!"

* Takže to není jenom ten cár papíru, jak jste v minulosti mnohokrát prohlašovala...

"Ne. Teď už vím, že je to důležitý kus papíru. Stejně tak důležitý je pro ženu pocit, že může říkat: Jsem vdaná."

* Počítala jste vůbec s tím, že se ještě někdy vdáte?
"Ne. Rezignovala jsem. A nejen na to, na celý život. Jirka mě dokázal vrátit zpátky a za to mu budu nadosmrti vděčná."

* Jak vypadal den po obřadu manželky Ivety Pomeje?
"Byl hektický. Ráno nás vzbudil Árťa, že má hlad, a odešel s družičkami a družákama na snídani. My jsme s Jirkou ještě chvilku leželi v posteli. A když se s námi přišla rozloučit moje maminka s rodinou, vstali jsme a začali balit."

* A vyrazili k domovu...
"Kdepak. Jeli jsme do Hradce Králové, kde jsem měla večer koncert. Tam přespali a ráno vyrazili do Hlučína u Ostravy. Na moje vystoupení tam přišlo obrovské množství lidí, gratulovali, tleskali. Myslím, že ten koncert byl snad můj nejúspěšnější v životě."

* A jaká byla svatební noc? Hezké vzpomínky?
"Úžasné. Vedle mne chrápali dva chlapi. Lepší to už být nemohlo. Byla jsem nejšťastnější ženská a máma pod sluncem. Kdybych sdílela lóže jenom s Jirkou, nebyla by to pro mě ta správná svatební noc."

* Artur s vámi spí v posteli i doma?
"Když jsme byli sami, byl klidnější, pokud jsem ho uspávala a mohl se ke mně v noci tulit. Víte, v tom domku jsme žili sami, a tak jsme si takhle dodávali odvahu. Doufám, že ho to časem odnaučím."

* Takže i teď spíte spolu?
"Ano. Potřebuje to nyní mnohem víc než kdy jindy. Zážitky z posledních měsíců z něho udělaly klíšťátko, které mne v noci drží za ruku nebo kolem pasu. Chce prostě maminčino teplo. Vím, že je mu 12 a že to musí skončit. Nechci to ale dělat násilím."

* A co na to Jirka?
"Chápe, toleruje, nežárlí, je bezvadný. A protože bychom se v manželské posteli ve třech moc nevyspali, chodí spát na gauč do kuchyně."

* To zaslouží obdiv...
"Vím. O víkendu proto přestěhujeme Arturovu postel do ložnice. Aby byl Jirka s námi."

* A jak řešíte, Iveto, sex? Když je Artur ve škole?
"Jak se dá, různě. Kousek od nás máme dobré přátele s dětmi a dohodli jsme se jen tak u kafe, že si vzájemně vypomůžeme. Děti bývají často spolu, takže když bude Artur u nich, dají znamení, že se vrací. Stejně tak to budeme dělat my s jejich dětmi. Tohle je normální rodinný život."

* Hm. A jaký vlastně je Jirka v posteli?
"Úplně úžasný a úplně jiný, než na co jsem byla zvyklá. Detaily po mě nechcete, že ne?"

* Ne. I když...
"No prostě v tom našem sexu cítím obrovskou lásku a to je na něm to nejkrásnější."

* Jak teď vypadá váš den s dvěma chlapy?
"Vstávám v 6.30. Dělám Arturovi snídani, svačinu a připravím mu oblečení do školy. Potom si jdu většinou ještě na chvíli lehnout. Vstanu a udělám snídani nám dvěma s Jirkou. Uspávám totiž Artura v devět večer, většinou s ním usnu, někdy o půlnoci začnu pracovat a připravovat se na příští den, a tak ve 3 ráno jdu do postele. A v momentě, kdy Artura vypravím do školy, jsem naprosto nevyspalá. Časem se to nějak srovná, teď ten rodinný řád hledáme a zkoušíme."

* Vaříte?
"Jasně. Moje první jídlo po svatbě byla slepice na paprice, teď dělám ptáčky s rýží. Artur to má večer ještě teplé. Když je hezky, často grilujeme na zahradě maso nebo uděláme oheň a opékáme buřty. To už ale míň. Artur je nemá rád a opéká si jenom chleba. Tvrdí, že buřty nejsou zdravý. Já špekáčky přímo miluju."

* V čem se váš život s Jirkou nejvíc změnil?
"Na všechno jsme dva. A to jsem léta neznala. Věta: 'Nech to, to udělám já', mně připadá jako zázrak."

* Co svatební cesta, bude?
"Určitě, ale kdy, to ještě nevíme. Rádi bychom do Mexika nebo Thajska. Už první den po svatbě jsem si uvědomila, že na svatební cestu se má odjet hned. Aby si to ti dva taky trošku užili a měli čas si uvědomit, že jsou opravdu spolu. Ten den tak rychle utekl... Když jsem šla k oltáři, připadala jsem si jako ve snu. Říkala jsem si, tuhle chvíli si holka zapamatuj, něco takového se už nikdy nebude opakovat. Když jsem na konci červeného koberce uviděla Jirku, jak na mě čeká, podlomila se mi kolena, málem jsem nedošla. Ale tohle jsem si užila. Pak už to byl takový fofr! Gratulace, fotky, gratulace... Jirka dokázal nemožné, že jsem si i jako zralá ženská připadala jako princezna. I když mě v těch podpatcích bolely nohy a ty nádherné šaty vážily snad dvacet kilo.

* Chystáte s manželem doma zásadní změnu?
"Rozhodli jsme se přestavit celý Arturův pokojíček. Koupíme mu dospělejší nábytek hodný mladého pána. U Artura během roku nastal velký zlom. Dospěl, už nemůže mít kačery Donaldy na zdech."

* A co uděláte se zalepenými obálkami, které jste dostali místo svatebních darů?
"Pořídíme si za ně nový život v Uhříněvsi. Zbavíme se starého nábytku, který mi připomíná ne moc hezkou minulost. Zařídíme si úplně nový interiér. Seškrábeme zdi a vymalujeme si přítomnost."