Lucie, zanedlouho vstoupíte na jeviště Divadla Radka Brzobohatého ve hře, která se jmenuje Nejkrásnější kocovina. Jaká ta hra bude?

„To my ještě nevíme, protože začínáme zkoušet příští úterý. Takže se to teprve dozvíme. Ono říkat o něčem, co ještě člověk nezačal zkoušet, jaké bude, je velmi riskantní. Aby to nepřineslo smůlu.“

Scénář jste ale jistě četla. Jaký z něj máte pocit?

„Moc se mi líbí. A vlastně důvod, proč jsem teď tady a proč spolu mluvíme, je, že jsem velmi chtěla zkoušet s Jankou Ryšánek Schmiedtovou, s režisérkou a autorkou té hry. To je důvod a moje motivace. Protože ji oslovili z Divadla Radka Brzobohatého a já si hrozně přála zkoušet s ní.“

Zmínila jste osobu režisérky, pojďme ještě říct, že vaše herecké kolegyně, které se s vámi objeví na jevišti, budou Romana Goščíková a Jana Stryková. Zatímco s Romanou jste se, tuším, ještě při práci nepotkala, s Janou jste hrály v Národní divadle. Jak se na tuhle spolupráci těšíte?

„Těším se na nic moc, a na ten babinec. Tedy jsem na to zvědavá. Moc na něj totiž nejsem. Vždycky jsem se radši kamarádila s kluky. S Romanou Goščíkovou se moc neznáme, ale s Janou Strykovou jsme byly v angažmá v Divadle na Vinohradech i v Národním divadle, takže jsme kolegyně. A z toho mám velkou radost, protože si myslím, že jak se známe už dlouho, nebude tak těžké se na sebe naladit.“

Podívejte se: Lucie Polišenská prozradila svůj recept, jak na kocovinu:

Hra má název Nejkrásnější kocovina. Lze to vůbec, aby kocovina byla krásná? Zažila jste nějakou, řekněme, nejkrásnější kocovinu?

„Ne, ne, vždycky mi bylo blbě jak sviňa. Nemůžu prozradit, proč je ten název takový, jaký je. Každopádně kocoviny. Někdo kocovinu asi ani nemá. Já už tedy teď moc nepiji, takže taky nemám kocoviny. Ale když jsem byla mladá na škole, tak…I když ono to štěpilo nějak líp v těch dvaceti.“