Když ke všem vašim profesím přidám, že jste ještě městský zastupitel a moderujete týdenní talkshow na Barrandově, říkám si, jak to všechno stíháte?
„Máte pravdu, je toho hodně, ale už to osekávám. Už nepíšu ani nerežíruju, tedy kromě filmu Ležáky, na kterém děláme právě teď. Jsou daleko lepší scenáristi a režiséři, navíc mě psaní ani nebaví. V jedenačtyřiceti jsem toho už stihl na několik životů, ale dál to tak nejde.“
Proč jste se tedy do režie vůbec pouštěl?
„Než jsem s tím začal, tak moje scénáře točili jiní a já zjistil, že to udělali jinak, než jsem myslel, když jsem to psal. Tak jsem si řekl, že si to příště budu režírovat sám. Ale kritici to odhadli docela dobře, protože to je sebevražda. Ztratíte objektivní pohled. Teď, když něco produkuji, musí to režírovat někdo jiný, ty dvě profese jdou proti sobě.“
Vaším největším hitem je série filmů Bastardi. Látka ze školního prostředí, drsná a syrová, plná násilí a ostrých výrazů, ve které hrála řada známých herců. Jak se vám povedlo je do takového filmu dostat?
„Bastardi jsou specifičtí. Nikdy nezapomenu třeba na Blanku Bohdanovou, která hrála v těch prvních. Bál jsem se, že to na ni bude moc sprosté, ale řekla mi, že scénář přečetla jako detektivku a že ji moc baví. Nebo Pavel Landovský, ten to se mnou točil jako svůj poslední film, s tím jsme si užili. Dával nám hrozného čouda! Ale nikdo s tím neměl problém. Ani Jan Přeučil, který když šlápne do bobku, noblesně zvolá: ‚O la lá, to se nemělo stát!‘ Úplně nejmíň se ostýchala Jarka Obermaierová, té to létalo z huby úplně v klidu.“
Opravdu jste Bastardy napsal podle skutečných událostí?
„Jsou to všechny špatné historky z různých koutů republiky v jednom filmu. I já osobně jsem jako učitel některé ty momenty zažil. Když jsem se třeba zaučoval jako pedagog a seděl ve třídě své starší kolegyně, vyvolala žáka k tabuli, a ten jí řekl, že přijde, jen když mu ho vykou*í. Víc než tahle věta mě šokovalo, že ostatní děti na to nereagovaly a dál si kreslily. Musím dodat, že to nebyla normální škola, byla zvláštní. V ten moment jsem pochopil, že to je norma. Proto jsem ten film udělal. Aby se o tom diskutovalo.“
A vznikly hned čtyři díly...
„Prozradím vám, že teď budeme točit pátý. Jenže to už budu jen produkovat. Bude to zase hodně o dětech, vrátí se řada těch původních, jen už trochu starších.“
Herecké legendy zapojíte taky?
„Určitě se vrací Jirka Krampol, potřebujeme s ním natočit jeho smrt. Přeučila jsme popravili ve čtvrtém díle, ale Jarka Obermaierová se vrací. Jinak ta stará garda už odešla, zemřela Blanka Bohdanová, Jana Šulcová i další.“
Máte spočítáno, kolik Bastardi vydělali?
„Moc. Oni v zásadě generují peníze pořád a já díky nim můžu točit nové filmy. Ten první vydělal určitě dvanáct milionů. Ale já všechno dávám do dalších projektů. Teď třeba kromě těch Ležáků připravuju ještě kuchařský film První hvězda.“
Tomáš Magnusek Blesk Tlapky Festival Alžběta Čechová
Vy jste herecké legendy obsazoval vždy i v jiných filmech a vím, že tyto osobnosti máte rád, ctíte je a respektujete. Byl ale někdo, s kým jste si nesedl?
„Jednou byla Ivana Andrlová svědkem mého konfliktu s někým takovým a ona se na mě otočila a říká: Ty nemáš rád české herce? Naopak! Je pravda, že v jednom jsem se lidsky zklamal. Prostě jsme si nesedli s Janem Kačerem. On to třeba nemyslel zle, ale prostě když je někdo namachrovanej, tak já s ním nebudu dělat za každou cenu. Je složitá hranice mezi tím, když je někdo geniální herec, ale příšerný člověk a ten štáb to odnese.“
Velké množství starých bardů jste obsadil už do své prvotiny Pamětnice. Tehdy byl rok 2009 a vám bylo pětadvacet let...
„To mě napadlo, když předtím zemřeli Radovan Lukavský a Josef Vinklář. Říkal jsem si, proč někdo nenatočí film, ve kterém dá dohromady všechny naše herecké legendy. Říkal jsem si, že sedí doma a nic nedělají. Tak jsem je začal obvolávat, hledal jsem jejich čísla ve Zlatých stránkách. Třeba Ilja Prachař už hrát opravdu nechtěl, ale vytvořila se skupina herců, kteří řekli, že ano.“
Takže se vše nakonec povedlo...
„První, koho jsem ukecal, byl Jan Skopeček. Sranda byla, že jak jsem obvolával ty ostatní a vyjmenovával jim, kdo v tom má hrát, divili se, že někteří kolegové ještě žijí... Pamatuju si, jak se Josef Somr divil, jak je tam všechny dostanu, jestli bude nějaký svoz z domova důchodců! Nakonec tam byli Miloš Nesvadba, Jan Pohan, Libuše Havelková, Tonka Hegerlíková, Libuška Švormová, Miriam Kantorková a další. Hrozně jsem se kvůli tomu zadlužil, nevěděl jsem, jak se dělá film. Vždyť jsem byl speciální pedagog z Broumova. Ale dotáhnul jsem to, splnil si sen.“
Mezi výrazné postavy showbyznysu patříte také díky svým váhovým výkyvům. Hubnete, pak přiberete, dokonce jste o tom napsal knížku Slasti a strasti Tomáše Magnuska aneb Jak jsem zhubl 75 kilo. Hubnete kvůli zdraví?
„Asi v tom zahrála roli ješitnost. A u mě je všechno, jak má v životě být – mám zdravý děti, lidem kolem mě je relativně dobře, jediné, co mě nedělá šťastným, je ta váha. Nekouřím, nepiju alkohol, neberu drogy, ale mám rád jídlo, to je moje neřest. Takže vždycky zase přiberu. Když jsem měl dole těch osmdesát kilo, lidi mysleli, že mám podvázaný žaludek nebo že jsem byl na jeho operaci, ale nebylo tomu tak. Zvládl jsem to sám.“
Opravdu žádný zákrok?
„Mám za sebou jedinou operaci, odřízli mi pupeční kýlu. Mám na břiše padesát dva stehů. Martin Dejdar o jizvě říká, že vypadá jako zip od spacáku. Teď jsem se rozhodl, že zhubnu znovu, ale pod dozorem. Už jsem dostal jídelníček a dnes podle něj byl nakoupit.“
Kolik tedy vážíte?
„Nějakých 127 kilogramů. Můj sen je mít třeba osmdesát devět.“
Jak jsme hovořili o osekávání povinností, kdybyste si teď měl vybrat jen jednu věc, které se budete věnovat naplno, co by to bylo?
„Profesně asi talkshow. Nejen ta v televizi, my jezdíme i po republice. Nemám rád divadlo, miluju besedy s lidmi a jejich zpětnou vazbu. A taky mě baví cestování, ale s někým, kdo mě miluje takového, jaký jsem. Třeba s mými dětmi. S nima je hrozná prča, dcera je krásná po mámě a syn je zase po mně – takovej bobík.“
Kolik už je vašim dětem?
„Já je měl brzo! Souložil jsem dvakrát v životě a pokaždé z toho bylo děcko! Mám stoprocentní úspěšnost. Synovi je dvacet a dceři patnáct. Syn hodně pracuje se mnou. Dcera jde na zdrávku, takže mě alespoň jednou, až budu starej, přebalí!“
