Blesku informaci potvrdil kameraman Václav Duchek. Podle něj herečka zesnula dnes v noci na 28. prosince v sanatoriu v Mníšku pod Brdy po dlouhém boji s nemocí. Podle něj už nevnímala a její už tak špatný stav zhoršila zpráva o smrti manžela.
Patřila k oporám divadla Studio Ypsilon, manželka jeho zakladatele Jana Schmida (†87) se ale prosadila i v televizi a filmu. Naposledy si zahrála třeba v komediích Babovřesky či Špindl 2. Pak nad ní ale bohužel zvítězila těžká nemoc, která ji dlouhodobě sužovala - Alzheimerova choroba.
Zdravotní důvody Synkovou donutily odejít i z jiných divadel, kde účinkovala - například z Divadla Broadway, ve kterém hrála v muzikálu Mýdlový princ. Alespoň do doby, dokud to šlo. Pak se jí už příliš pletly scény i texty... V poslední době byl její stav natolik špatný, že se nemohla zúčastnit ani manželova pohřbu...
Zemřela Jana Synková (†80): Se stářím bojovala s humorem Thomas Kruchina, Tomáš Sovinský
Jana Synková pocházela z rodiny pražského advokáta, po prarodičích z matčiny strany v sobě ale nesla umělecké geny. Dědeček Richard Josef Menšík (†47) a babička Emílie Herrmannová-Menšíková byli významnými osobnostmi Vinohradského divadla ještě před vznikem republiky. Jejich vnučka se proto už od dětství věnovala recitaci a navštěvovala dramatický kroužek. Po maturitě se na jeden rok stala elévkou mladoboleslavského divadla.
Následně začala studovat hereckou výuku na DAMU a studium dokončila v roce 1967. Ještě na škole prošla experimentálním divadlem Maringotka a po absolutoriu získala angažmá v Divadle F. X. Šaldy v Liberci (1967-1969). Tady si odehrála vedlejší role v moderním i klasickém repertoáru. Za zmínku stojí její role Evy v Kunderově hře Ptákovina, která měla v Liberci světovou premiéru.
Marek Eben na pohřbu Jana Schmida, manžela Jany Synkové: Nemoc jako by pro něj neexistovala Blesk
V roce 1969 přešla Jana Synková do souboru Naivního divadla Liberec, které se později přeměnilo v Ypsilonku a od roku 1978 až dodnes působí v Praze. Na této originální scéně Synková uplatňovala své nesporné komediální vlohy, temperamentní projev a smysl pro grotesku. Zazářila zde v různých divadelních rolích, třeba ve hrách Král Ubu, Třináct vůní, Dvanáct křesel nebo Rusalka.
Před filmovou kamerou stála Synková už coby studentka - v roce 1965 ve studentském filmu FAMU s názvem Motýl. Stejně jako jiné výrazné osobnosti Ypsilonky, tak i Synková začala pracovat pro film a televizi častěji až s příchodem divadla do Prahy. Svůj typický herecký projev kombinovaný se zapamatovatelnou obrýlenou vizáží uplatnila ve vedlejších postavách četných filmů 70. a 80. let. Příležitosti dostala například u Věry Chytilové (Hra o jablko, Kalamita).
Všechny atributy svého charakteristického herectví využila Synková v několika velkých rolích devadesátých let, kdy se zařadila mezi oblíbené a vyhledávané herečky střední generace. Hrála v Saturninovi, v komediální sérii Byl jednou jeden polda, v Babovřeskách 1-3 či ve snímku Chata na prodej. Nebála se ani seriálů. Ze své komediální polohy dokázala fantasticky sklouznout i k výrazně záporným postavám. Nejlépe to dokázala rolí ředitelky Kocourkové v televizním seriálu Život na zámku.
Synková, která je také autorkou divadelní hry Začarovaný vůl (1995), písňových textů nebo esejí, byla od roku 1974 provdaná za svého uměleckého kolegu Jana Schmida. Se známým všeumělem, jenž zemřel v červnu 2024, vychovávala dvě děti, které spolu však nepočali - Schmidovu dceru Janu Kopeckou, která pracuje v České televizi, a Synkové dceru Markétu Sýkorovou, která sdílela matčiny umělecké ambice a proslavila se coby divadelní herečka.