Hrdinové filmu Jedna noc jsou na tom finančně špatně. Taky jste se někdy dostala do situace, kdy jste neměla na nájem?
„Ne, jsem spořivá.“
To bude možná tím, že máte ráda ve věcech pořádek. Jeden z vašich tří instagramových profilů se jmenuje bordelmamá. Není to nic společného s veřejným domem, ale znamená to, že ráda uklízíte?
„Lidé si myslí, že ráda uklízím. Ale já prostě jenom nesnáším bordel. Nedokážu žít v chaosu a znervózňuje mě to. Takže často třídím věci a dávám jim řád. Mám ráda minimalismus.“
Máte doma někdy nepořádek?
„Většinou ne. Když ten systém vymyslím dobře a dám věcem jejich místo, tak se nepořádek ani nevytváří. Lépe se mi potom žije. Nemusím nic hledat.“
Rovnáte věci i svým blízkým?
„Snažím se do toho ostatním nezasahovat, ale když mě někdo požádá, tak moc ráda pomůžu. Kamarádi si mě občas objednají na třídění celého bytu. Funguje ale už jen to, když začnete u sebe, je to jako řetězová reakce. Častokrát se stane, že když přijdu ke kamarádce, tak má tendenci třídit a rovnou se ptá, jestli si má oblečení v šatníku seřadit podle barev, nebo jak?“
Co jí radíte?
„To je vždy jiné. Každému radím tak, aby to vycházelo z něj, aby se na to mohl koukat každý den a dělalo mu to radost. Když vám něco nedělá radost, tak to vyhoďte.“
Vanda Chaloupková: Dovolená v Americe mě zruinovala, jeli jsme prohrát prachy do Vegas videohub
Kdy u vás nastává moment, že se zbavujete oblečení?
„Co jsem na sobě neměla déle než rok, vyhazuju. Ale jsou věci, které si vezmete jednou za pár let a máte je rád. Takže záleží kousek od kousku. Když si ovšem řeknu: Tohle triko nosit nebudu, ale nechci ho vyhodit, tak si ho převezu na chatu nebo v něm chodím tancovat. Pokud ho už ale nechcete mít ve skříni, tak by bylo fajn se ho zbavit. Je dobré si udělat místo. Myslím si, že do života nepřijdou nové věci, když si nevytvoříte nejdřív prostor.“
Dřív jste kromě úklidu také ráda pletla šály a hodně jste cestovala. Jak to máte teď?
„Delší dobu už nepletu, ale stále žiju, abych cestovala. Nejvíce se mi zatím líbil New York, Thajsko a moje oblíbené místo je Lanzarote, tedy Kanárské ostrovy. Tam mám v plánu se vracet. Miluju i Berlín, Skandinávii, láká mě Střední Amerika, konkrétně Kostarika. Chtěla bych na sever, protože bych ráda viděla polární záři.“
V záři reflektorů jste ale pořád. Na roli ve filmu Prezidentka jste se připravovala osm měsíců, během nichž jste trénovala bojová umění. Jak intenzivně jste se připravovala na postavu ve filmu Jedna noc?
„Koukala jsem na různé live chaty zahraničních dívek, kde můžete přihazovat tzv. coiny, tedy peníze a holky se postupně odhalují nebo dělají, co si zaplatíte. Ne všechny. Jsou tam i slečny na »úrovni«, které jsou jenom v kalhotkách a ukážou třeba jen pupík. Ta škála je široká.“
Na druhou stranu vás tam prý překvapilo, co jste viděla…
„Live chaty jsem do té doby neznala, a když jsem viděla, co všechno se na nich děje, zaujalo mě téma filmu ještě víc. Ženy mohou snadno ztratit sebeúctu, ale někdy vás může finanční situace dohnat do bodu, kdy je »nejstarší řemeslo« rychlým řešením. Ale taky si tím spousta mladých žen přivydělává při studiích na vysoké škole a jsou s tím naprosto v souladu. To jsou většinou ta luxusnější videa.“
Zvažovala jste dlouho, jestli vzít tuto roli?
„Já na ni dělala konkurz, takže jsem od samotného začátku věděla, do čeho jdu. Taky jsem věděla, že na choulostivější scény budu mít dublérku.“
Ve které scéně jste ji použili?
„V jedné, kde bylo potřeba zachytit spodní část těla při live chatu. Točila se na jeden 360stupňový záběr. Je vidět nejdříve spodní část těla, která patří dublérce. V jisté chvíli se prohodíme, to když se záběr otáčí a kamera zabírá Adama Ernesta, který tam hraje mého manžela. Potom kamera dojede zpět k vrchní části těla, a to už jsem já.”
Podle čeho jste vybírali dublérku?
„Vybírali jsme brunetu, která bude stejně vysoká a s podobnou postavou.“
V některých záběrech jste ale vy sama od pasu nahoru svlečená. To vám nevadilo?
„Tenhle příběh si to žádal. Svlékat se před kamerou je vždycky nepříjemné, ale na place díky asistentovi režie Radimu Grzybekovi panovala velká profesionalita. S kostýmním výtvarníkem a výtvarnicí jsme to vymysleli tak, aby nahota byla často jenom tušená. Nikdy jsem nebyla úplně nahá. Kameraman Václav Tlapák záběry někdy rozostřil.“
Rajcovní věty, kterými vaše postava povzbuzuje své klienty na internetu, jste měla už ve scénáři?
„Věty jsme vymýšleli na místě. Režisér David Laňka mi řekl, co chce, abych povídala.“
Co vás přesvědčilo, že budete tento film točit?
„Kamerovky s Adamem Ernestem. Myslím, že rozhodlo to, jakým způsobem mezi námi fungovala chemie. Spolupráce s ním byla jedinečná takovým zvláštním syrovým projevem. Dialogy, které jsme měli, mě dostávaly do momentů, kdy jsem už vlastně nemusela nic předstírat. Ten prožitek byl opravdový, což bylo trochu děsivé. Snažili jsme se zachovat dialog, ale sami jsme zároveň vycházeli z dané situace.“
V některých scénách se tam hlasitě hádáte a při tom v náruči držíte desetiměsíční miminko. Nebylo to pro vás stresující?
„Bylo to hodně nepříjemné. Malý Štěpánek byl veselý a usměvavý, ale my jsme potřebovali, aby stále plakal. Jeho maminka měla různé nápady, jak ho rozhodit. Dávali jsme mu čepičku přes oči apod., ale nakonec se osvědčilo, když ho Adam chytil, přimkl ho k hrudníku a pomocný režisér bouchl do stolu. To pak malý Štěpán začal brečet.“
Byla nějaká scéna, kdy jste hráli místo dítěte s nějakou figurínou?
„Občas jsme měli panenku. Ale většinu scén hraje Štěpánek sám.“
Jaký máte pocit, když se na sebe ve filmu koukáte?
„To je složitá otázka, protože tam vidím samu sebe trpět a nevím, jestli jde přes kameru cítit to, co jsem autenticky cítila já, nebo jestli to vypadá, že přeháním. Nedokážu to posoudit.“
Váš filmový partner se dostane do tíživé finanční situace kvůli tomu, že je alkoholik. Jaký máte vztah k alkoholu?
Mám intoleranci na alkohol. Téměř nepiju.“
Herci se většinou alkoholu nevyhýbají. Neomezuje vás to, když jste někde na večírku?
„Neomezuje, jsem schopná si s lidmi povídat dlouho do noci a stačí mi k tomu cola nebo čaj. Nepotřebuji se opíjet, abych se dobře bavila. Navíc když vyjedete za hranice, zjistíte, že normální je nepít.“
Máte teď nějakou filmovou nabídku, která v budoucnu bude bavit diváky?
„Teď budu točit malou roli ve filmu Derby Petra Kolečka. Bude to režírovat společně s Vladimírem Skórkou, se kterým připravujeme seriál Misty o umělé inteligenci, kde ztvárním titulní postavu.“
Takže budete hrát umělou inteligenci?
„Ano. Máme natočený první díl a je to ve fázi vývoje a výroby, takže zatím víc říct nemůžu. A na podzim bych měla točit zase s Davidem Laňkou Film Hašek v hlavní roli se Štěpánem Kozubem. Já ztvárním jeho druhou ženu Šuru. Pro tuto roli se budu učit rusky, těším se na další výzvu.“
To mi přijde, že máte skoro až hollywoodský přístup…
„Což by mělo být normální i u nás, nejen v Hollywoodu. A mělo by se k tomu tak přistupovat i v rámci rozpočtu v audiovizi. Nedokážu si představit, že bych se na roli nepřipravila. Že bych si nezjistila, jak žila, co měla ráda, jak se hýbala, mluvila apod. Myslím, že to všechno je i návod k tomu, jak roli zahrát.“
Kdybyste měla hrát alkoholičku, tak budete pít?
„Ne, ale budu hledat cestu, jak pití obhájit nebo moje oblíbené »Proč«, abych figuru přiblížila divákovi. Třeba Jana Werichová, kterou ztvárňuji na Letní scéně Musea Kampa v inscenaci Werich, pila. Polovinu svého času na jevišti je zobrazovaná jako opilá, takže jsem se i tady snažila najít nějakou cestu k vysvětlení. U tohoto těžkého životního osudu to zase nebyl až takový oříšek.“
Naplňuje vás víc divadlo, nebo film?
„Divadlo je »magic«. Něco, co se děje vždy jen jednou, a nikdy ne stejně. Filmařina je naprosto odlišná práce. Hrajete si se záběrem a víte, že už vždycky bude existovat jen v jedné podobě. I hraní je jiné. Inklinuji víc k filmu, ale nedokážu si představit, že bych divadlo opustila.“
Co máte v plánu do budoucna, ať už soukromě, či pracovně?
„Ráda bych realizovala svůj scenáristický a režijní filmový debut. Dávám dohromady lidi, se kterými bych chtěla dělat, a scénář vyvíjím. Zatím o tom nechci moc mluvit, je to pro mě nové a bojím se, že to zakřiknu. Taky to trvá všechno desetkrát déle, než jsem si představovala. Tak snad se jednou představím i jako režisérka, držte mi palce.“
Pokud budete chtít vidět Vandu Chaloupkovou na jevišti, můžete se na ni těšit v připravované inscenaci DONAHA!, která má premiéru 19. září v Divadle Na Fidlovačce. Nyní hraje v inscenacích Sugar (Někdo to rád horké), Famílie, Betlém hledá SuperStar, Rainman nebo v zatím nejnovější Hoří, má panenko. Účinkuje také na Letní scéně Musea Kampa nebo v Divadle Na Jezerce.
125 miliard
„Ženy ve věku od 18 do 30 let, které si přivydělávaly nebo přivydělávají peníze na sexuálních live chatech a platformách, tvoří podle neoficiálních zdrojů více než třicet procent,“ přibližuje scenárista a režisér David Laňka, co ho vedlo k natočení odvážné lovestory Jedna noc a pokračuje:
„Počet žen, které se rozhodly k takovému způsobu výdělku, se od covidového roku 2020 zpětinásobil a loni jen na platformě OnlyFans lidé za erotický obsah utratili 125 miliard korun. To už je fenomén. Stejně jako skutečnost, jak málo dnes pro mladé lidi znamená partnerská intimita.“
