20°C
Kristino, kde se v hlavě muzikálové tanečnice a choreografky objeví myšlenka, že by chtěla divákům před kamerou přinášet zprávy?
„U mě nikdy nepřišla! (smích) Já toužila být baletkou. Ale nepodařilo se, neměla jsem fyzické dispozice, a sen se tak rychle rozplynul. Po škole jsem nastoupila do tehdy velmi slavné skupiny UNO, pak jsem dělala první muzikál v Německu a tam se rozhodlo, jakou cestou půjdu. Naplňovalo mě to, milovala jsem to a navždy to bude moje srdeční záležitost.“
A kdy tedy přišlo to moderování?
„Nejdřív přišla nabídka na hraní, Viktor Polesný mě nejdřív obsadil do pohádky O ztracené lásce a pak do filmu Milenci a vrazi. Chvíli jsem si myslela, že budu herečka, ale pak rok nic dalšího nepřišlo. Až přišel pořad Bailando a dotaz, zda bych v něm nechtěla tančit. Jenže já neumím latinu ani standard, takže z toho nic nebylo, ale za týden volali, jestli bych to nechtěla moderovat. Brala jsem to spíš jako vtip, takže jsem šla na konkurz nepřipravená. Ale klaplo to, pak přišla Snídaně s Novou a pak dotaz, jestli nechci zkusit zprávy. Začala jsem se učit mluvit a opět prošla několika konkurzy, ale nikdy to nebyl sen a nikdy by mě to nenapadlo.“
Vzpomínáte na své taneční a muzikálové období ráda?
„Měla jsem krásné a velké role, od Krvinky v Drákulovi až po Smrt v Moně Lise. Pak jsem měla štěstí, že jsem tančila ve sboru Karla Gotta i s Jiřím Kornem, ale pak přišel úraz a období, kdy jsem neměla práci a ani na jídlo. Na pády, které zažili snad všichni umělci, jsem nikdy nezapomněla.“
Co to bylo za úraz?
„Bylo to 22. prosince 1999 v Teplicích. Při vystoupení s Jiřím Kornem mi ruplo koleno, přetrhl se mi přední křížový vaz. Trvalo devět měsíců, než jsem se vrátila do plného nasazení.“
Teď už téměř deset let moderujete v Martinem Pouvou Televizní noviny, »sedla« jste si s tou profesí?
„Nevím, jestli je to na mém posouzení. Moc mě to baví, jsem ráda, že mám možnost dělat jak zprávy, tak lifestylové moderování ve Snídani i magazín Víkend.“
Panuje mezi moderátorkami konkurence?
„Panuje, ale myslím, že u nás máme dobrý tým. Každá jsme jiná.“
A je to tak, že číslo jedna je na Nově Lucie Borhyová?
„Ano, ale Lucka je opravdu výjimečná. Jak vypadá, jak dlouho to dělá. Myslím, že to je úplně v pořádku. Já jsem tam jenom sedmnáct let. (smích)“
Jaký parťák je Martin Pouva?
„Martin je klidná síla. Dobře mě zná, ví, kdy potřebuju zklidnit nebo povzbudit. Na začátku jsme spolu trošku bojovali, měli jsme období, kdy jsme to každý chtěli dělat po svém, ale teď máme krásný pracovní vztah. Myslím, že je znát, že se máme rádi. Kdybychom spolu žili, tak se zabijem, ale jako parťáci v práci fungujeme perfektně.“
Kristina Kloubková otevřeně o psychických problémech: Zachránil ji partner tanečník. Kisa Císařová
Prošla jste si i obdobím totálního vyhoření a promluvila o tom pro 13. komnatu. Bylo to těžké natáčení?
„Bylo. Když se to stalo, jediný, kdo to na mně poznal, byl můj šéf Kamil Houska. Byl velmi empatický, dal mi volno a nikdo nevěděl, na jak dlouho to bude. Četla jsem knihu Aleše Cibulky, který o tom napsal s Radkinem Honzákem, ta mě držela nad vodou. A to natáčení komnaty pro mě bylo jako autoterapie. Všechno se vám otevře, překvapí vás, co je bolavé, co není dořešené, ale pak se to uzavře.“
A co takové vyhoření vůbec odstartuje? Jste úspěšná, máte fungující vztah, dceru...
„Žijeme ve zrychlené době, jsou na nás kladeny nároky, ale často si je klademe sami. Snažíme se být perfektní mámy, partnerky, pracovnice. Chtěla jsem tomu všemu dát vše, nevnímala, jak jsem unavená, neuměla jsem si nastavit limity. A pak jsem začala mít pocit, že ať dělám cokoliv, že to nestačí. Neuměla jsem se za nic pochválit.“
Řekla jste, že jste chtěla všechno vzdát. To jste myslela se vší vážností toho, co tahle věta obnáší?
„Ano. Mně bylo opravdu zle.“
Co vás z toho dostalo?
„Moje kamarádka Blanka. Zná mě velmi dobře. Poznala, že je to zlé, a zafungovala perfektně.“
Z našeho rozhovoru cítím, že budoucnost nikdy moc neplánujete, ale tušíte třeba, kde budete za deset let?
„Osud už to ví, ale já ne. Chtěla bych být zdravá, plná síly a sama jsem zvědavá, kam mě to zavane.“
