18°C
Ve své biografii Pane, vy jste režisér! Václav Vorlíček přiznával, že po ruské okupaci 21. srpna 1968, která překazila plány na cestu Jessie do Hollywoodu, zvažoval emigraci. „V roce 1969, tedy rok poté, jsme si dokonce s manželkou opatřili víza do Západního Německa a i s dcerami a nějakým tím kožichem jsme tam začátkem října odjeli navštívit přátele,“ vzpomínal režisér na osudové chvíle. Jeho rozhodnutí ale změnilo setkání se dvěma mladými režiséry, kteří jezdili i na karlovarský festival, a tak se s nimi Vorlíček dobře znal.
„Řekl jsem jim, že mám bezvadný, už hotový scénář na Pane, vy jste vdova! a uvažuju, že bych zůstal v Německu a natočil to tam. Jenže oni mi zcela otevřeně řekli, že se sami fackují o práci, ať si to udělám pěkně sám doma. Došlo mi, že v Německu bych měl ke své práci velmi složité podmínky. Tak jsme nasedli do auta a vyrazili k hranicím. Službu tam měl zrovna takový slušný celník. Vzal si naše pasy, prohlídl si mě, dcery, manželku a tu hromadu kufrů, kterou vezeme zase zpátky, pasy nám vrátil a udiveně se zeptal: ‚Vy se vracíte domů? No, když myslíte...',“ přiznal režisér.
Nakonec se k práci na Západě přece jen dostal. Spolupráce jeho a scenáristy Miloše Macourka (†75) se západoněmeckou televizí nakonec v osmdesátých letech dala vzniknout řadě oblíbených seriálů, jako je Arabela, Létající Čestmír či Křeček v noční košili. Na všechny své komedie ale nebyl slavný režisér hrdý. Ze své filmografie by klidně vypustil třeba normalizační trilogii o víně Bouřlivé víno, Zralé víno a Mladé víno - musel tehdy zpracovat pevně dané politické zadání. Jenže na tom vydělal... a to doslova.
Na kobereček si jak jeho, tak i dlouholetého parťáka, scenáristu Miloše Macourka (†75) kvůli tomu prý tehdy pozval sám ředitel Filmových studií Barrandov Miloslav Fábera (†76). „Fábera to postavil jasně. Což takhle dát si špenát pustí do výroby, až natočíme tohle. Do té doby ne, a pokud neposlechneme, může se nám také stát, že nebudeme pracovat vůbec. Miloš si knížku vzal domů, přečetl a pak mi zavolal, že nám nezbývá než se zastřelit,“ prozradil Vorlíček. Nakonec na natáčení kývli - ovšem pouze s tím, že si vyžádali dvojnásobný plat. A dostali ho.
Tajemství Václava Vorlíčka (†88): Jaké své filmy neměl rád a proč? Blesk TV
Jenže jak se zdá, spolupráce s režimem nebyla tak docela vynucená. I jejich kolegové si všímali, že v dobách nejtužší normalizace mohli chrlit jednu komedii za druhou, inkasovat pěkné sumy, a ještě jezdit na Západ. Sdělení z Archivu bezpečnostních složek přineslo prosté vysvětlení: Vorlíčka ve své evidenci vedla X. správa Sboru národní bezpečnosti v kategorii kandidát tajné spolupráce, a dokonce i jako agenta s krycím jménem Vašek. Jeho svazky však byly v prosinci 1989 – jako mnohé další – zničeny.
Není tak jasné, odkdy se Vorlíčkova spolupráce s tajnými, kterou ostatně režisér sám později připustil, datuje. Hrubým odhadem mohlo jít o období od poloviny 70. let, kdy příslušná správa, jejímž úkolem byl boj s vnitřním nepřítelem, vznikla. Režisér se hájil, že nepochybil, nikomu neuškodil a nikoho neudal. „Hospodářství nutně potřebovalo devizy, valuty, které jim naše filmy a seriály přinášely. Snažil jsem se v těch situacích taktizovat. S výhradami jsem naoko souhlasil a doufal, že to nějak ustojím.“
„To, co po mně chtěli, jsem pak řekl známým ve Svobodné Evropě. A když tajní chtěli vědět něco konkrétního, třeba abych jim nahlásil česká auta, která jsem viděl před sídlem Svobodné Evropy v Mnichově, snažil jsem se z toho vybruslit. Nahlásil jsem jen naše vlastní číslo auta a řekl, že jsme jiné s československou SPZ nepotkali. Žádnou podstatnou informaci jsem jim nikdy nepředal, to vím jistě...“ vysvětloval Vorlíček ve svých memoárech.
Někteří jeho kolegové z umělecké branže mu však právě proto nemohli přijít na jméno - například oscarový režisér Jiří Menzel (†82). „Někdy mě napadalo, že Rusové přijeli jen proto, aby soudruzi režiséři neměli konkurenci. Do té doby druhořadí režiséři jako Vorlíček, Sequens nebo Balík ovládli Barrandov. Jim vůbec nešlo o nějakou ideologii. Tihle nás likvidovali promyšleně a cynicky,“ rozčiloval se před lety pro Hospodářské noviny. „Pan Vorlíček rozhodně nebyl žádné hodné jehňátko,“ měl jasno o jeho povaze...
