18°C
Lucko, Karle, vážím si, že jste mě pozvali k sobě domů, můžu tu s vámi sedět a konečně vám můžu osobně pogratulovat k narození Eliáše. Jak se cítíte?
Lucie: „No, jak se cítíme, Kájo?“
Karel: „Myslím, že lépe se cítit nemůžeme. Je hodný, v noci spinká.“
Lucie: „Ano, cítíme se hezky.“
Karel: „Byli jsme obdarováni nejvíc, jak jsme mohli být. Takže jsme šťastní.“
Lucie: „Je to nová role, samozřejmě. Tedy hlavně pro mě.
Karel: „Já mám teda taky v divadle jednu novou roli. Teď zkouším.“
Lucie: „Začátky byly trochu těžší, ale je to krásné. Prostě je to dar, takže jsme za to moc rádi.“
Společně jsme si povídali nedlouho před porodem. Kdybyste tu zkušenost měla zpětně s odstupem těch pár měsíců zhodnotit, jaký byl váš porod?
Lucie: „Bylo to jiné, než jsem si představovala, když jsme spolu dělaly rozhovor. Těšila jsem se na přirozený porod, těšila jsem se na to, že budu kojit. A bohužel všechno bylo jinak. Malý se neotočil. Ale i ten císařský řez, jelikož byl plánovaný, tak přístup celkově všech lékařů a sestřiček ve Fakultní nemocnici Bulovka byl tak úžasný, že i tak to bylo hezké. Ten zážitek byl pěkný. Karel tam se mnou mohl být. Viděli jsme hned malého, měli jsme ho na sobě. Takže všechno bylo fajn. Vlastně jsem se jen přesvědčila o tom, že věci vždy nebývají tak, jak si je naplánuji. Takže už si zvykám.“
Karel: „Možná nejen ty.“
Lucie: „A možná nejen já. Ano, přesně tak.“
Čili u porodu jste bděla a měla jste spinální anestezii?
Lucie: „Ano, přesně tak. Měla jsem spinální anestezii a byla jsem normálně při vědomí. Vlastně jsem se toho docela bála,
