18°C
Pavel Landovský se narodil v 11. září 1936. Původně se vyučil nástrojářem, ale spíše než ke strojařině ho to táhlo k herectví. Dokonce se čtyřikrát, zcela marně, pokoušel dostat na DAMU. Začal tedy hrát v malých divadlech, kde sbíral potřebné zkušenosti. Začínal jako statista, poté jako herecký elév. Nakonec se přece jen dostal do Prahy a deset let působil jako příležitostný dramatik pražského Činoherního klubu. Jeho další působení na prknech českých divadel ale ukončil zákaz hraní.
V roce 1968 totiž herec odmítl kolaborovat a po podpisu Charty 77 byl několikrát zatčen. Několik měsíců dokonce strávil protiprávně ve vazbě. V 70. letech žil pod stálým dohledem estébáků. A jeden z nich mohl za to, že léta chodil o holi! „Vracel jsem se z hospody. Vystoupil jsem u Národního divadla z taxíku, aby za mnou nešli fízlové. A najednou jde chlap a říká své ženě: 'Hele, to je ta svině! Pořád nám hlásej, že už ho chytli a támhle ho vidím',“ vzpomínal na hororový zážitek.
Jenže Landovský byl známý svou nevymáchanou pusou. Takovou urážku si nenechal líbit... „Já mu říkám: 'Jdi do p*dele, ty šmejde!' A on mě najednou vzal a že mě hodí přes ten rantl...“ líčil herec. Estébákův plán byl prostý, když se Landovský utopí ve Vltavě, řekne se, že byl pod vlivem alkoholu a šlo o nešťastnou náhodu. Jenže Landovský se s ním začal rvát. „Mohl jsem spadnout i na tvrdý, na ostrov. Tak jsem ho třískal, co to šlo, ale držel jsem se,“ popisoval chvíle, kdy mu šlo bez přehánění o život.
Landovskému by bylo 82, syn Jakub vzpomíná: Táta se uměl poprat! Petr Macek, Aleš Brunclík
Aby se zapřel a znemožnil muži manipulaci s jeho tělem, zaklínil se nohou mezi šprušle zábradlí. „A jak mě zkroutil, když mě chtěl hodit dolů, tak ta noha křupla jako větev,“ ukončil vzpomínání ve své 13. komnatě České televize na říjnový den roku 1978, který mu na celý život zničil levou končetinu. „Příběhy s fízly to byly děsivé, člověk tomu nechce ani věřit,“ prohlašoval pak s odstupem času Landovský, jehož si diváci zamilovali v nezapomenutelné roli majora Terazkyho ve snímku Černí baroni.
V Rakousku, kam nakonec odcestoval, se stal hercem vídeňského Burgtheateru. Okamžitě po revoluci v roce 1989 se však do Česka vrátil - a znovu se postavil před kamery. V posledních letech pak bojoval s cukrovkou a prodělal mozkovou příhodu. Byl přesvědčený, že za jeho mrtvicí byly právě dávné výslechy! „Dodneška mám pocit, že mi to někdo zapříčinil, že jsem dostal nějaké 'pigáro',“ domníval se herec, jenž za vedlejší roli ve snímku Vratné lahve Jana Svěráka (58) získal v roce 2007 nominaci na Českého lva. Bohužel ji neproměnil...
