14°C
Deniso, potkaly jsme se tu na vaši počest, jelikož na této večeři s Playboyem se slaví číslo, jehož titulní stranu zdobíte. Jaký to je pocit?
„Popravdě si na to pořád zvykám, protože to není úplně běžná věc. Jako herečka jsem zvyklá být na titulních stranách časopisů. To se mi už stalo mnohokrát, když jsem měla nějaký film. Jinak to tedy nemám moc ráda, plnit titulní strany. Nicméně když se třeba propagoval nějaký film, ve kterém jsem hrála, bylo to samozřejmě vždy období, kdy se fotily fotky k rozhovorům, a člověk si na to zvykne. Ale tohle? To je velká prestiž. A přináší to spoustu zábavných situací, na které si člověk musí taky zvyknout. Přiznám se, že se malinko stydím. I když nestydím se za to, že jsem to udělala, jsem hrozně ráda, že jsem to udělala. Občas se ale stydím nad reakcemi lidí, které jsou krásné a já nevím, jak na ně reagovat.“
Když je to číslo venku, jak byste zhodnotila své fotky?
„Jsou úplně skvělé a jsem z nich opravdu nadšená. Jsou daleko lepší, než jsem si je představovala. A to jsem si představovala hodně dobré fotky. Musím říct, že to, co ze mě fotografka Veronika a celý tým dostal, je neuvěřitelné a je to přesně takové, jaké jsem chtěla. Je to ženské, vkusné a elegantní. Myslím si, že je tam zachycená i nějaká křehkost. Na těch fotkách ze mě jdou, nebo aspoň já to vidím, že ze mě jdou nějaké emoce. To mám ráda. Když člověk jen nepózuje, ale jde na vás z výsledku nějaký pocit. A to všechno tam je, takže je to úplně super.“
Máte tam jednu favoritku, o které byste řekla, že je top a líbí se vám nejvíc?
„Měla jsem favoritku. Když jsme dělali finální výběr, věděla jsem jasně, která je mojí favoritkou. Pak jsem to ale dostala do rukou a od té doby je to každý den jiná. To znamená, ano, přiznávám, že si to teď často prohlížím, protože pořád nemůžu uvěřit, že takhle můžu vypadat. Na to nejsem zvyklá. Takže opravdu nevím, která je ta nej, protože ty fotky jsou, jak se říká, nabombené.“
A která fotka je to dneska?
„Dneska je to popravdě ta, která pro mě byla nejméně přijatelná, když jsme ji řešili a připadala mi až lehce kontroverzní. Mám na ní totiž na sobě podvazky. Na ty jsem tedy zvyklá z divadla, hrála jsem v podvazcích v několika hrách. Tohle je fotka, která vlastně nic moc neodhaluje. Jsou tam fotky, na který na sobě ani nemám spodní prádlo, i když není nic vidět. Na téhle mám oba kusy spodního prádla, a ještě navíc ty podvazky, ale připadám si na ní jako taková samice. A s tím jsem asi měla trošku problém. Dneska jsem na ni ale koukala a říkala jsem si: Ano, je dobrá. Už na ní totiž sama na sebe nepůsobím jako holčička, ale připadám si jako žena. A myslím si, že to je v mém věku docela důležitý zlom.“
Zkraje jste řekla, že to číslo s vašimi fotkami uvnitř i na titulní straně vyvolává četné reakce. Kdo vám píše a co?
„Píše mi spousta mých kamarádů, rodinných příslušníků nebo i přátel mých rodičů. Vlastně všichni, kdo se mnou kdy přišli do kontaktu, mi napsali. Což je skvělé a já jim za to děkuji. Píše mi spousta cizích lidí. Muži samozřejmě. To se asi dá předpokládat a očekávat, když je to konec konců časopis, který se zaměřuje spíš na pány a jejich témata. Překvapivě mi ale píše i velká spousta žen a píšou mi tak krásné reakce. Teď mi psala jedna paní, že prožila těžké životní období a zanevřela už na muže a myslela si, že její život coby ženy už skončil. Hrozně mi děkovala, že jsem to udělala, že ji to nakoplo. Psala mi, že ona Playboy asi nenafotí, ale že ji opravdu nakoplo, že to jde. Jakou sílu my ženy máme. A to mi přišlo super. Jestli to ženy inspiruje, od toho to je.“
Chodí vám teď často pozvání na rande? A přijímáte je?
„Chodí mi teď asi trošku víc než před Playboyem. Není to ale zase rapidně víc. Myslím si, že muži, kteří mi píšou, stejně vědí, že jim neodepíšu. Jestli si myslí, že potom, co jsem v Playboyi, bych s nimi najednou šla, tak to určitě ne. Asi nechci jít ven s někým jenom proto, že jsem holka z Playboye.“
Tak jinak. Dá se říct, že když jste nezadaná, jste otevřená myšlence vztahu?
„Myslím si, že o tom teď takhle vůbec nepřemýšlím. Myslím si taky, že to člověk stejně nevymyslí, i když nad tím přemýšlí, jak chce. Ty věci se prostě nějak dějí a nic není potřeba dělat na sílu. Ničemu se nebráním, ale zároveň nic nevyhledávám. A tak si myslím, že to je naprosto správně. Taky si říkám, vzhledem k tomu, že mi bude v létě dvaatřicet, že možná – a to by bylo vůbec nejlepší – jsem naposledy single. Tak proč se vlastně někam zásadně hnát.“
Směřovala jsem to spíš k vašemu současnému stavu mysli. Někdy si člověk řekne, že už je připravený na trvalý vztah. Na druhou stranu, když teď skončil vztah, který byl pro vás zásadní, jestli si třeba říkáte, že ještě ne, že potřebujete časový odstup a odžít si ten bývalý vztah?
Já vím, rozumím vám. Jednak jsou to ale věci, o kterých nemám úplně zapotřebí se bavit. Nebo myslím si, že do toho nikomu bez urážky nic není. Dnes jsem tu od toho, abych propagovala Playboy a svoji práci. Ráda občas řeknu, jak se mám, ale úplně se v něčem šťourat, to jsem nedělala nikdy. A teď mám o to menší chuť. Potom, jaký hon jste na mě vy novináři spustili. Abych ale nebyla úplně neslušná vůči vám. Samozřejmě by se nabízelo, že teď třeba ještě nejsem úplně stoprocentně připravená. Na druhou stranu, víte co, věci se pak prostě dějí a občas je to takový fofr, že se nestihnete ani přezout a jen letíte sedmimílovými botami do krajiny, kde jste v životě nebyli. Takže jsem tomu otevřená a jsem strašně šťastná, že to takhle mám. Opravdu se cítím dobře a užívám si přítomnost mužů, kteří chodí a uvádí mě do rozpaků tím, jak chválí Playboy. A já nikdy nevím, co jim na to říct.“
Čím vás muž okouzlí? Máte představu, co by měl mít?
„Ano, a to jsem měla vždycky. Moje maminka by vám asi řekla jiný názor na muže, než mám já. Vždycky mi ale imponovali muži chytří, vtipní, kteří mají všeobecný přehled a dá se s nimi hodiny a dny povídat hluboce o všem možném. Zároveň jsou to trochu blbci a zasmějete se s nimi úplným kravinám a nemusíte se brát furt tak strašně vážně. Miluji humor. Mám ráda, když se muži umí chovat jako muži. Když jsou gentlemani a k ženě se chovají jako k dámě. To mám ráda čím dál víc. Mám ráda, když jsou pracovití. Měli by pracovat aspoň tak jako já, a to jim tedy nezávidím.“
Přála byste si, aby váš budoucí muž byl z vaší branže, a tím pádem rozuměl tempu a kvantitě vaší práce, nebo vás ta nedávná zkušenost z vašeho vztahu natolik poučila, že si říkáte, že už tohle nechcete a půjdete radši úplně jinam?
„To si myslím, že se taky nedá úplně určovat. Jednak nikdy nevíte, kde někoho potkáte. Samozřejmě že čím víc člověk pracuje, tím menší příležitost na setkání s někým mimo branži má. Když poslední tři roky trávím v divadle, na natáčení nebo v dabingu, je jasné, že potkávám kluky, kteří se ochomýtají kolem mé profese. Je samozřejmě příjemné, že rozumí tomu, co dělám, a nemusím jim spoustu věcí vysvětlovat. Oni se zase nemusejí sžívat s věcmi, které nejsou úplně běžné v jiných povoláních. Takže to občas výhoda je. Na druhou stranu, když potkám stavaře, budu klidně chodit se stavařem, pokud bude splňovat mužské atributy, které chci. Na povolání mi až tak nezáleží, pokud si budeme mít co říct a bude mít sílu ustát to, že chodím podporovat filmy, ve kterých hraji, nebo že se o mně občas napíše v časopise. Není to totiž jednoduché, si myslím. Jinak ale nerozděluji, jestli muž je, nebo není z branže."
Troufnu si jednu obecnou, přesto lehce zacílenou otázku. Ozval se vám některý z vašich bývalých partnerů a reagoval na vaše fotky v Playboyi?
„Ano.“
Ano?
„No, ano.“
A co? Co to bylo za reakci?
„Že dobrý.“
Byla to SMS zpráva nebo zavolal?
„Nechme to být. To je jedno. Je to dobré a myslím, že je dobré si říct: Co bylo, bylo. Po svých nedávných zkušenostech bych se asi sama nejvíc držela hesla Panta rhei (Vše plyne – pozn. red.).“
Prozradíte mi, kdo to byl?
„No, byl to jeden z mých bývalých.“
To je mi jasné, ale který?
„Vy o nich moc nevíte. A ono jich tedy taky moc nebylo. Ale to nebudeme takhle řešit. Prostě byl to někdo, kdo mi byl před nějakou dobou na nějakou dobu více než milý. A musím říct, že to bylo hezké, že se ozval.“
A byl to někdo, kdo vám byl hodně blízký velmi nedávnou dobu?
„Vy jste teda všetečná. Nemáte hlad? Já ano. Pojďme si dát něco k jídlu. Jsme v nádherné restauraci. Je to tady úplně super a mně už trochu kručí v břiše.“
Dobrá, propustím vás. Mám už jen poslední otázku. Médii proběhla informace, že jste své číslo Playboye poslala svému bývalému partnerovi k nahlédnutí. Můžete se k tomu vyjádřit, jestli to tak bylo?
„Nebylo to tak. Jednak si myslím, že to nemám zapotřebí. A pak si myslím, že kdokoli si to chce prohlédnout a mít to doma, tak si to v trafice nebo v obchodě, kde se prodávají časopisy, koupí a má to na památku. Já se přece nebudu někomu vnucovat.“
Jak Denisa Nesvačilová reagovala na svatbu Kolečka s Vignerovou? David Turek
