Nejvíce se oba vídali na přelomu 50. a 60. let, kdy byl Miki kmenovým členem kapely Olympic, tehdy ještě bez Petra Jandy (81). A Pavel u nich občas hostoval.
Začátek konce
„Miki měl podle mě jednu výhodu, která byla zároveň nevýhodou. On neváhal a klidně sebou třeba říznul na pódiu!“ vzpomíná zpěvák. Lidem se to líbilo, časem pak davy vyloženě šílely. „Problém byl v tom, když zjistil, že když si vezme nějaký prášek, třeba na astma, tak funguje jako doping. Uvědomil si, že na jevišti to funguje a za hodinku nebo dvě ze sebe vydá naprosté maximum,“ popisuje. Postupem času ale začal Miki zjišťovat, že se bez »dopingu« neobejde, navíc musel dávky zvyšovat, aby to fungovalo dál. „To byl začátek jeho smutného konce,“ míní Sedláček.
