Davide, když jsi vylezl z vězení, jaký byl tvůj první pocit, co pro tebe bylo nejkrásnější?
Když jsem tam viděl Lucii. To byla ta první věc. Pak jsme jeli, zastavili jsme na benzince a já jsem najednou dostal na všechno chuť, úplně na všechno.
A co sis dal?
Dal jsem si nakonec jen kafe. Na jídlo jsem se vykašlal. Nic není důležité, je důležité se dostat co nejdříve domů, vidět dceru, rodinu. Všechno je krásný, chci si teď užít každý okamžik.
Jaké bylo shledání s manželkou a jak se těšíš na děti?
Bylo to skvělý, teď si musím užít každého zvlášť. Malý bohužel dnes odjel do školy v přírodě. Ale určitě ho vyzvedneme na Moravě a pojedeme na Nové Mlýny na jachtařské závody, protože on už zahájil jachtařskou kariéru. Tak se na to strašně těším.
A na co se těšíš?
Těším se na moře, jak s každým zvlášť někam vyrazím. Na kamarády, na svou posádku. Na všechny. Ale těším se i na samotu, protože já jsem nebyl skoro dva roky sám.
Jaká bude doma oslava?
Oslava bude také velmi decentní. Moje játra si za dva roky odpočala, mám je jako miminka. Rozhodně se nemíním vrhnout do nějakého alkoholového víru. Chci si užít každý okamžik a vůbec mě to netáhne na nějakou párty.
Byla pro tebe Lucie oporou, když jsi byl ve vězení?
Obrovskou. Nejenom že mě podporovala, jezdila za mnou s dětmi. A na těch dětech to snad nenechalo žádné následky. Protože pořád jsou to moje lásky a pořád se na mě těšily.
Myslel sis, že to dnes u soudu takhle dopadne?
Upřímně jsem v to doufal, protože já jsem byl slušný vězeň, snažil jsem se od začátku využít ten čas a neprodlužovat si tam ten pobyt zbytečně. Ne každému se to podaří. Jsou lidi, kteří tam nastoupí se 16 měsíci, a protáhne se jim to třeba na osm let. Takže já jsem se od začátku snažil ten čas tam neproflákat, vydal jsem knížku. A doufal jsem, že i ten soudce to ocení. Tím to ale nekončí, je tam ta podmínka. Tady jsme zvyklí, že ten, kdo není ve vězení, si neodpykává trest, ale ono to tak úplně není. Člověk musí být více opatrný. Ale jsem rád, že to takhle dopadlo.
David Křížek Zbyněk Schnapka
Vychovatel se dnes u soudu přimlouval za tvoje propuštění.
Většina těch dozorců tam byla opravdu skvělých. Měli pochopení, ne že by mi nadržovali, ale viděli, že když je někdo slušný, tak se k němu podle toho chovají.
Kdy bude tvůj první trénink?
Brzo bych měl jet na mistrovství Evropy. Myslím, že do toho půjdu normálně bez tréninku. A hrozně se těším, že budu trénovat děti. Na Nových Mlýnech už budu trénovat syna. Pak mám jet s juniorským týmem pomáhat trenérovi mého syna s přípravou. Ze začátku budu klukům vařit a nějak tam asistovat.
Pomohlo ti, že jsi ve vězení psal knížku?
Ze začátku jsem psal o sportovní psychologii. Napsal jsem asi 80 stránek. Ale protože tam nemám možnost počítače a komunikace o vzdělávání, tak jsem to nedopsal. Nešlo na tom pracovat. Začal jsem malovat a kreslit. Korespondenčně jsem udělal kurz tvůrčího psaní a začal jsem psát knížku, která vyšla. A mám z toho radost.
Pád byl vysoký
Zvědaví byli i reportéři pořadu ShowTime, kteří si čerstvě propuštěného jachtaře odchytili. A první otázky padaly na jeho čerstvé dojmy. „Pocity… Byla to dlouhá plavba, nestála za moc, ale už jsem v cíli. Ale pocity jsou skvělý, jsem šťastný,“ řekl dojatý Křížek.
„To, že mám na sobě civil, ne ty strašný hadry, tak je vzácnost. To, že si dám kafe, tak to je pro mě vzácnost. A to nemluvím o dalších vzácnostech, těším se opravdu na všechno,“ doplnil. Ale rozhovořil se i o bolesti, jež pramenila z tak náhlé a drsné ztráty svobody, která je pro něj vším.
„Člověk, který žije nějaký rozumný život, ztrácí tím vězením úplně nejvíc, protože padá z největší vejšky. A to nemyslím o tom movitým majetku, my taky nejsme žádní bohatí lidé, ale žili jsme svobodný život. A to moře, to je největší svoboda na světě. Mám úžasnou rodinu - a ten pád byl velkej,“ zakončil David s pohnutím rozhovor.
Dojemné vyznání z vězení: David Křížek píše knihy pro děti FTV Prima
