Byla pro vás tátova smrt šokující a nečekaná?

„Byla. A to navzdory tomu, že na tom nebyl zdravotně dobře a v důsledku jeho dlouhodobé nemoci se k tomu už možná schylovalo. Ale jeho úmrtí bylo pro nás všechny v rodině nečekané, hodně nás to vzalo. A pořád se s tím nemůžeme srovnat. Táta prožil krásný život s maminkou, byli spolu celý život. A ta se o něho poslední dva roky intenzivně starala, byla pořád s ním, v podstatě ani nemohla na delší dobu jít ven.“

Maminka je pořád ve formě?

„Je stále čilá, suprová, my jí teď všichni pomáháme, aby to překlenula. Léta třeba nebyla u moře, jak se nechtěla od táty vzdálit, tak jsme ji loni vzali na dovolenou, a plánujeme pro ni i další věci. Proto jsme tady s bráchou a s celou rodinou.“

Vaše rodiny jsou docela početné, že?

„S manželkou máme dvě dcery ve věku 25 a 22 let, a pak máme patnáctiletého juniora. A brácha má dva už také velké syny.“

Převzaly vaše děti umělecké geny, nebo převážily ty lékařské?

„Každé dítě jde svou cestou, starší dcerka studuje filozofickou fakultu, zabývá se tlumočením, má státnice z angličtiny a němčiny a perfektně umí také italsky. Mladší dcera studuje na přírodovědecké fakultě chemii. A junior nastoupil na gymnázium a zatím hodně inklinuje k počítačům.“

S manželkou jste bývalí spolužáci?

„Známe se asi od sedmé třídy ZŠ, kdy jsme spolu hrávali tenis, v mixech za Duklu Praha. V té době jsem hrál docela dobře a v osmé třídě k nám přišli tenisoví agenti s tím, zda podepíšu smlouvu na profesionální kariéru.“

A podepsal jste?

„Dodnes si strašně vážím toho, že to táta nechal na mně. Tenisová kariéra mě lákala, měl jsem vidinu velkých turnajů, Wimbledonů i špičkového vybavení, bot a triček, což v té době u nás nebylo normálně k mání. Ale už tehdy jsem začínal mít problémy se zády, takže mi táta poradil: Napiš si na papír všechny argumenty pro a proti. A co převáží, toho se drž. Když jsem to dokončil, říkám mu: Tati, asi ne. Bylo pro mě důležité, že jsem si to rozhodl sám.“

A tak jste přišel o tenisové iluze…

„Přesně tak. A když jsem se takhle rozhodl, všechno jsme zrušili, třeba jsem měl jít na sportovní gymnázium Nad Štolou. Místo toho jsem