Pane profesore, jak dlouho se s Martou znáte?
prof. Neužil: „Opravdu dlouho, osobně se ale známe pouhých sedm let. Když jsem chodil na gympl Na Vítězné pláni v Praze 4, často jsme pobývali v hospodě U Klokočníka. Bylo to někdy kolem roku 1979 a dělali jsme tam takový odboj. Věděli jsme, že chartistka Kubišová bydlí v Soudní ulici, a snažili jsme se ji tam navštívit. Zvonili jsme na zvonek, ale vždycky marně. Nikdy nebyla doma, všude kolem bylo jen plno estébáků. A potom trvalo asi pětatřicet let, než jsem si se svou ikonou podal ruku. Musela dostat infarkt.“
Paní Marto, jak a kde k tomu infarktu došlo?
M. Kubišová: „Na to se nedá zapomenout. Bylo to prvního listopadu 2015, v den mých třiasedmdesátých narozenin. S dcerou Káťou jsme se rozhodly, že je oslavíme v naší oblíbené restauraci na Malé Straně. Auto jsme tehdy zaparkovaly na Malostranském náměstí a úzkými uličkami jsme se šinuly do té restaurace. Vidím to úplně před sebou – stojíme na přechodu, vyrážíme a mně se najednou zdá, že Kateřina těma nožičkama nějak moc kmitá. Tak se jí ptám: ‚Proč jdeš tak rychle?‘ A najednou cítím, jak jdu k zemi. A potom už jen sedím, je mi špatně od žaludku, bolí mě na prsou a Káťa volá sanitku. Záchranáři mi něco měřili a vystrašeně říkají: ‚Paní Kubišová, vy máte právě infarkt!‘“
A co bylo dál?
prof. Neužil: „Já byl v Nemocnici Na Homolce, bylo asi kolem sedmé večer a myli jsme si právě po výkonu ruce, že už končíme a jdeme domů. A najednou hlásí, že nám vezou Martu Kubišovou! Vrátili jsme se tedy, zase si myli ruce a čekali, až nám pacientku přivezou. Měla skutečně rozsáhlý infarkt, došlo k srdeční tamponádě a vnímala bolesti. Okamžitě jela na sál, kde jsme museli provést hned několik zákroků – otevřít infarktovou tepnu, zavést dočasnou stimulaci srdce a tak dále. Za dva dny už ale byla v pořádku. Tehdy jsem konečně svůj idol viděl poprvé tváří v tvář.“
Jak jste tohle všechno vnímala vy?
M. Kubišová: „Abych vám pravdu řekla, vůbec na nic si nepamatuju. Vnímám všechno až po té operaci, když jsem se probudila na jednotce intenzivní péče. Tehdy jsem se od pana profesora dozvěděla, že to byl infarkt zadní stěny. Od mého tatínka, který byl internistou, jsem věděla, že to je ta nejzávažnější forma infarktu, ale Petr, tedy pan profesor Neužil, si s ním poradil hravě. Výsledné postižení srdce je minimální.“
Takže jste Martě zachránil život. A určitě jste jí před propuštěním dal několik rad – třeba aby přestala zpívat a s konečnou platnosti zahodila cigarety. Je to tak?
prof. Neužil: „Není. Co se týká zpívání, jen jsem jí poradil, ať zvolní. Pokud vím, zpívat přestala kvůli nemocným a bolavým kolenům. Ani kouřit jsem jí nezakázal, jen jsem to doporučil. Ale Marta mi dělá radost. Kouřila dvacítku denně a teď vytáhne tak deset elektronických cigaret. Má moji úctu, že to dokázala!“
Marto, souhlasíte?
M. Kubišová: „Jak se to vezme. Normální cigarety už vážně nekouřím, těch elektronických ale vytáhnu, když jsme ve společnosti, klidně dvacet. A zpívat jsem přestala, protože ten infarkt byl pro mě zvednutý prst. Kolena sice taky bolela, ale chtěla jsem si užít také normálního života, nemít už ten ustavičný stres a hektičnost, kdy se nemůžete ani pořádné vyspat. A tak jsem se rozhodla, že v pětasedmdesáti letech to zabodnu. A zabodla! Poslední koncert jsem měla v mých rodných Českých Budějovicích, přesně v den mých narozenin – prvního listopadu 2017. A nelituju toho. Člověk by měl být také sebekritický. Vědět, kdy přestat, aby třeba nevzbuzoval na jevišti už jen soucit.“
Marta Kubišová si vybrala Blesk tlapky za své nástupce v boji proti týrání zvířat. Stala se jejich tváří. Kateřina Bokrová Lang, David Turek
Věnoval jste Martě svou knížku V hlavní roli srdce. O čem je?
prof. Neužil: „O mé práci kardiologa. Říkám, že lidské srdce by mělo dostat Oscara za hlavní roli. A vlastně o tom ta kniha je. Protože právě srdce je nejen zásadním orgánem našeho těla, ale věčným motivem lidské kultury. Se srdcem souvisí v našem životě naprosto všechno. Ta kniha jsou takové moje deníkové zápisky, které moji každodenní práci zachycují v syrové podobě. A jsou v ní ale také i moje povídky, v nichž třeba píšu, jak miluji dobrou kávu, skalkařinu nebo cestování.“
Vy jste jako primář kardiocentra Nemocnice na Homolce světově uznávaný kardiolog. Jako první jste se svým týmem udělal několik zákroků na srdci, které se pak začaly provádět i v zahraničí. Jaký byl váš zatím poslední světově první zákrok?
prof. Neužil: „Ten je z letošního roku a je to první implantace leadless, tedy bezdrátového kardiostimulátoru do dvou srdečních dutin, pravé komory a pravé síně. O tom v knize také píšu.“
To bude počtení, paní Marto. A ještě s tak krásným věnováním: ‚Milované Martě kus Neužila, aby ji bavil, když bude potřeba!‘
M. Kubišová: „No jéje! Nenechám se ale zahanbit a panu profesorovi věnuju právě vyšlé Adventní písně a koledy, které jsem nazpívala s bratry Ebenovými. Budeme mít oba krásné Vánoce. Petr bude poslouchat Syn boží se nám narodil a já si budu pročítat, co mně s tím mým srdcem bude dělat, až bude potřeba. Doufám, že k tomu nedojde. Ale, věřte, jsem moc ráda, že Petra mám!“
