Maminku podnikatele Viliama Siveka Ludyši Zajícovou-Sivekovou, držitelku našich a francouzských nejvyšších státních a válečných vyznamenání, jako třeba francouzského Válečného kříže s palmou či Zlatého řádu Slovenského národního povstání, nebo vojenských řádů za statečnost a za odvahu, věznili v Leopoldově. Za II. světové války totiž byla aktivní ve Slovenském národním povstání, bojovala u Strečna. A tady byl také zplozen budoucí miliardář.
„V době Slovenského národního povstání byla v Trnavě skupina francouzských utečenců, kteří chtěli začít bojovat. Maminka je převedla přes frontu ke Strečnu, a tak začala její odbojová činnost. Válečnou frontu přešla mnohokrát, ať již se zajatci, anebo s falešnými pasy. Bylo jí 27 let, byla velmi krásná, měla dlouhé kaštanové vlasy a využívala svých jazykových znalostí k tomu, aby pomáhala lidem,“ komentuje Sivek, který kvůli statečné mamince mohl na studia zapomenout.
Bydlel ve sklepě
V roce 1948 Ludyše Siveková, jež zachránila život mnoha francouzským partyzánům, odešla s malým Viliamem do Francie. Záhy se na základě vyhlášení amnestie s důvěrou vrátila do Československa s příslibem, že se jí nic nestane. Tady ji ale odsoudili za vlastizradu, zavřeli coby politickou vězeňkyni a zkonfiskovali veškerý rodinný majetek. Sivek tak zůstal s tátou a babičkou, se kterými žil ve sklepě. Babička ale zemřela na tuberkulózu, a tak se Viliam musel začít pořádně otáčet.
Šel fárat
Proto šel pracovat do dolu. Když ale v roce 1961 při neštěstí na dolu Dukla zahynulo 108 jeho kamarádů, s fáráním skončil. Živil se u dráhy jako topič, házel uhlí na lokomotivě a posunoval vagony. „Vím, jak je těžké živit se rukama. Se svými sto devadesáti centimetry jsem musel kopat v šedesáticentimetrové štole. Navždy budu mít v úctě všechny, kteří se musejí živit tvrdou prací,“ říká Sivek.
Bývalý partner Lenertové Jaromír Jágr po děsivé autonehodě: Strach o nohy a doživotní výčitky kvůli své blbosti! Markéta Reinischová
Z topiče ředitelem
Maminku nakonec ale rehabilitovali, a tak mohl začít