Začnu aktuální otázkou. Aleši, hostili jste doma vaši tchyni. Jak dlouho u vás pobyla?

Byla tady čtrnáct dní.

Jak jste ty dva společné týdny strávili?

V pohodě, protože tchyně je, zaplať pánbůh, docela geniální. Vzpomínám si, že když sem do Prahy přijela poprvé, říkal jsem si: Tchyně, to bude radost. Přišel jsem domů a říkal jsem si: Musím na tchyni pěkně. A ona mi povídá: Čau, jdeme do hospody. Takže mě hned odtáhla na pivo. Tak jsem usoudil, že tahle tchyně nebude úplně špatná, a není. Mám ji rád.

Joanno, když tady máte maminku, jak trávíte čas? Kam jste ji vzala po Praze a co jste jí už stihla ukázat?

Joanna: Chodíme na procházky všude možně, ale teď už málo na známá místa jako třeba Pražský hrad, protože tam jsme byly už desetkrát. Snažíme se vždycky najít něco nového. Teď to byl Ďáblický háj. Včera jsme ještě stihly Gröbovu vilu.

Aleš: Ony vždycky prolezou úplně všechno, což je strašné. Mě by tam v životě nedostaly, protože já nesnáším procházky, mně to leze na nervy. Pro mě je nejkrásnější procházka dojít do hospody na pivo. Ale ony ne. Ony se seberou a celý den courají jako šílené po Praze po místech, na kterých jsem ani já jako Pražák nikdy nebyl. Ony to ale musejí všechno vymést, protože ona to musí mamince ukázat, předvést a vysvětlit. V podstatě dělá průvodkyni.

Rocková legenda Aleš Brichta (61): 45 let plných průse*ů!…

Jak jste na tom, Aleši, s polštinou? Protože předpokládám, že maminka Joanny neumí česky.

Aleš: Umí česky.

Joanna: No!

Aleš: Nějak se dorozumíme. Mám výhodu, protože když jsem pracoval v zahraničním obchodě, pracoval jsem s Poláky, jezdil jsem do Polska a byl jsem tam i na praxi. Pár základních věcí umím, navíc je manželka Polka, takže už jsem si zvykl i na to, že do českých slov plete polská. Člověk to má tak nějak v hlavě a nevadí mi to. Nějak mě to ne*ejří.

Joanna: Mamka nemluví česky, ale hodně rozumí. Pivo si objedná.

Články o vás z nedávné doby často zmiňovaly váš zdravotní stav. I já si troufnu na otázku. Jak jste na tom teď? Jak se cítíte?