Odkud vlastně pocházíte, Aleši? 

Bydleli jsme v Újezdě nad Lesy. Později jsme se přestěhovali do Prahy a já jsem začal chodit do školy v Lupáčově ulici na Žižkově.

Lupáčovka byla výběrová škola s rozšířeným vyučováním jazyků. Bylo těžké se tam dostat? 

Ani ne. Dokonce jsem nemusel dělat rozdílové zkoušky. Ona se tam sice už od třetí třídy učila ruština, já měl ale dobrý základ. Od dědečka Rusa.

Kolik jazyků vlastně ovládáte?

Kromě češtiny šest. Mluvím samozřejmě slovensky a polsky, od třetí třídy jsem se učil ruštinu, od páté třídy nám přidali angličtinu, od sedmé němčinu. Časem jsem se naučil ještě španělsky. 

Zmínil jste se o dědečkovi z Ruska. To mi připomíná, že jsem si o vás přečetl, že máte v rodokmenu i ruského malíře.

To byl dědův strejda Vasilij Vasiljevič Vereščagin. Proslul obrazy bitev. A to se mu stalo osudným.

Jak to? 

Sbíral inspiraci pro své obrazy ve skutečných bojích. A jednou