14°C
Mohlo by se zdát, že se Patrik Rokl narodil s tím, čemu se říká »zlatá lžička v ústech«. Jeho otec Rudolf byl naším snad nejproslulejším klavíristou a dlouhá léta hrál v kapele provázející Karla Gotta. Patrik (mimochodem, jeho kmotrem je právě Karel Gott) po něm zdědil nejen lásku k hudbě, ale především schopnost jí porozumět. Profesionálního diskžokeje dělá už dvacet let, ale cesta k profesi, kterou si vybral, přímočará nebyla. „Pořádně se to rozjelo až po listopadu 1989, kdy jsme s kamarádem Michalem Viktoříkem založili Radio Golem,“ popisuje své začátky.
Jak popularita i poslouchanost Radia Golem stoupala, stoupal i zájem inzerentů. „Jednou k nám přišel kdosi s tím, že má pověření od majitele Discolandu Sylvie Ivana Jonáka na uzavření obchodu,“ vzpomíná Rokl. Jednalo se o víc než slušnou částku za běžnou inzerci ve vysílání, ale byla to i nabídka. Ivan Jonák vzkázal: „Budu u vás inzerovat masivně a mohutně, ale chci, aby mi rádio poskytlo diskžokeje.“ A jmenoval Patrika Rokla. „Já tehdy o Discolandu už samozřejmě slyšel, ale nikdy jsem tam nebyl. Diskotéku tam teprve zřizovali a mě lákalo, že budu dělat svoji práci v luxusním prostředí, na zelené louce a že budu moci převést do praxe svoje představy.“ A tak se v Radiu Golem začalo ozývat: „Tady je Patrik Rokl, těším se na shledanou s vámi v Discolandu Sylvie…“
Od samého začátku nově angažovaný diskžokej pochopil, že právě tahle práce je to, co si přál. „Nejenom že všude byly vidět peníze, protože Ivan opravdu na ničem nešetřil. Zatím nikdy jsem se nesetkal s tak dokonalým technickým vybavením diskotéky. Všechno fungovalo naprosto perfektně, lasery, osvětlení, reproaparatura.“ Na všechno dohlíželi lidé z technické údržby, a jak Patrik vzpomíná, nikdy se nestalo, že by nějaká - byť nejmenší žárovička - nesvítila. Vynikající bylo i hudební zázemí, archiv CD.
Ivan Jonák se totiž lišil od majitelů jiných podobných zařízení i v tom, že své diskžokeje zásoboval doslova přílivem hudebních novinek, které sám kupoval a obstarával. „V minulosti jsem si cédéčka sháněl sám, případně mi je ze svých cest s Karlem Gottem do zahraničí vozil táta,“ říká Patrik Rokl. „V Discolandu Sylvie to tak nefungovalo, Ivan měl zájem na tom, aby jeho hosté měli to nejlepší i v hudbě. A když jsme mu řekli, co by bylo dobré mít na repertoáru, dokázal to obratem zařídit.“ Jonákův klub se neuvěřitelně rychle stal tím nejlepším v Praze a jeho pověst rostla nejen doma, ale i v zahraničí.
Diskotéka byla skvěle promyšlená a zorganizovaná. Všechna tři její patra patřila zábavě. V někdejších sklepních prostorách tančily víc než skromně oděné dívky (nahoře bez) u tyče a platilo se tam zvlášť pět set korun vstupného. V prvním patře byly boxy pro posezení hostů, ale pozor - žádné »šmajchlkabinety« to nebyly. „Ivan by v Discolandu prostituci v žádné formě nepřipustil,“ tvrdí Patrik Rokl. „Je pravda, že někdy padla nějaká z tanečnic hostovi do oka, a když si porozuměli, mohl si ji s Ivanovým svolením odvézt. Ale to bylo všechno.“ Poslední patro si pro svůj apartmán vyhradil Ivan Jonák. Spal tam, chodil měnit obleky a přijímal obchodní partnery nebo hosty, na kterých mu obzvlášť záleželo.
Slavnostní zahájení provozu Discolandu Sylvie bylo bombastickou záležitostí. 1. dubna 1992 tam byla hlava na hlavě a Patrik přivedl spolu s rodiči i svého kmotra Karla Gotta, kterého Ivan Jonák představil své matce slovy: „Mami, tohle je Karel.“ Discoland Sylvie lákal i politiky, (poslanec Vítězslav Jandák by mohl vyprávět), právníky (pozdější Jonákův obhájce JUDr. Lžičař tam s mnoha kolegy rád a často chodil), ale také lidi z polosvěta nebo kriminálního podsvětí. „Myslím, že Ivan počítal s hodně různorodou klientelou. Proto fungování svého podniku rozdělil do dvou etap. Večer se začínalo hrát o půl deváté a jelo se nepřetržitě až do půl třetí po půlnoci. Pak byla půlhodinová pauza a hrálo se dál až do jedenácti dopoledne,“ vysvětluje Patrik Rokl. První »směnu« měl na starosti on, druhou jeho kolega, známý diskžokej Uwa.
Patrik Rokl hrál v Discolandu Sylvie přes dva roky. Říká, že tam zažil dobu největší slávy a profesně mu tamní práce hodně dala. „Moc mě těšilo, že třeba Karel Gott přišel na moji diskotéku, pozdravil se s lidmi přes mikrofon a dokázal se naprosto nenuceně bavit skoro až do rána,“ vzpomíná. Jenomže Discoland postupně upadal. Po atentátech na Ivana Jonáka, kdy mu nejprve někdo dal pod jeho auto výbušninu a další den se ho pokoušel zastřelit, se situace v podniku hodně změnila.
„Jonák se chodil nahoru často převlékat,“ vzpomíná Rokl. „Nejraději si oblékal bílý oblek, ale střídal ho s černým. Protože měl velkou nadváhu a potil se takřka pořád, doslova na sebe lil kolínskou. Používal výhradně značku Christian Dior Fahrenheit a místo u baru, kde sedával, bylo cítit jeho vůní ještě hodně dlouho, až to bylo nepříjemné.“ Jenomže Ivan Jonák se po atentátech na sebe v podniku objevoval čím dál méně.
Jako kdyby mu na něm přestalo záležet. Častá nepřítomnost šéfa byla znát. „Začaly se množit konflikty, ochranka z nějakého důvodu přitvrdila a docházelo k rvačkám nejen před Discolandem při pouštění lidí, ale i uvnitř. Někoho tam zmlátili jen proto, že na baru rozbil sklenici,“ vybavuje si Patrik Rokl. To vše mu vadilo stále víc, až nakonec odešel. „Také moje Radio Golem přestalo Discoland Sylvie zaštiťovat, inzerce na něj vymizela a já cítil, že tam už opravdu nemám co dělat. Už to všechno bylo o něčem jiném,“ uzavřel své svědectví Patrik Rokl, jenž i tak říká, že v Discolandu Sylvie prožil nezapomenutelné roky.
VIDEO: Ivan Jonák: Jak bývalý král kriminálního podsvětí zemřel bez peněz a úplně sám.
Ivan Jonák: Jak bývalý král kriminálního podsvětí zemřel bez peněz a úplně sám. Videohub
