14°C
Janě Nagyové od její poslední filmové role přibyly nějaké vrásky. Sympatický úsměv a veselá povaha jí ale vydržely i 30 let od jejího zatím posledního snímku, na jehož premiéru ale nemá moc dobré vzpomínky. Krátce po ní jí totiž šlo o život, který jí nejspíš zachránila nejstarší dcera Jana (41), které v té době bylo pouhých 13 let.
Roli princezny Arabely vám už nikdo neodpáře. Jak na ni vzpomínáte?
„Tato role mě proslavila. Pohádka se vysílala nejen v tehdejším Československu, ale i ve světě. A lidé mají pohádky pořád rádi. Dobro v nich nakonec vždy vítězí nad zlem.“
Vy jste tehdy byla dvacetiletá slečna. Změnilo vám to život?
„Byla jsem opravdu mladá holka a nevěřila jsem, že by mi jedna role zajistila takovou popularitu. Ze dne na den jsem se stala známou v celé republice. Moc ráda na to vzpomínám. Pohádka se opravdu moc povedla.“
Jak jste vnímala pozdější pokračování Arabely?
„Těšila jsem se, že si zahraji i v něm, ale nakonec z toho sešlo. Když jsem se dozvěděla, že v tom nebudu hrát, moc mě to tehdy mrzelo. Později jsem ale byla ráda, že jsem tam nehrála. Rozdíl mezi původním seriálem a pokračováním byl podle mne značný.“
V Arabele hrála vaši sestru Dáda Patrasová, s níž jste předtím byla zavražděna ve filmu Smrt stopařek. Jaký jste spolu měly vlastně vztah?
„Vždy dobrý. Dodnes ho tak i udržujeme. Voláme si, nebo si píšeme. Rozhodně to nebylo tak, jak ve filmovém scénáři Arabely (se smíchem). Jak jsme odhodily kostým, byly jsme opět kamarádky.“
Naposled jste před filmovou kamerou stála ve snímku Pozemský nepokoj, který šel do kin v roce 1993. Proč jste se na tak dlouho odmlčela?
„Víte, po premiéře toho filmu mi šlo o život. Doslova jsem se podruhé narodila. Vnímala jsem to jako konec mé filmové kariéry.“
Co se tehdy stalo?
„Vraceli jsem se z premiéry v Bratislavě do Prahy. Manžel se synem jeli v jednom autě, mě a dceru vezl řidič ve druhém. Bylo to v únoru a silnice byly namrzlé. Když jsme jeli po dálnici D1 u Humpolce, dostal náš řidič na mostě ve vysoké rychlosti smyk. Točili jsme se tam jak na kolotoči. Bylo to strašné. Byla jsem pořádně dotlučená. A řeknu vám, že jsem přitom měla obrovské štěstí.“
Jaké štěstí?
„Musím se přiznat, že vzadu jsem častokrát jezdila nepřipoutaná. Tehdy mi ale asi pět minut před tou nehodou dcera řekla, ať se připoutám. Bez toho bych asi nepřežila. Nikdy na to nezapomenu.“
A pak vás po dlouhých 30 letech oslovil Jan Budař s nabídkou role královny Ludmily v Princi Mamánkovi. Jak jste zareagovala?
„Celý život jsem si přála zahrát roli královny. Když jsem proto dostala tuto nabídku, okamžitě jsem chtěla vědět, o čem to bude. Pročetla jsem si to a hned jsem věděla, že v tom chci hrát. Jedná se o krásný příběh o životě, smrti i o lásce. Je to o synovi, kterého drží jeho máma takříkajíc pod sukní. Hned jsem se v tom viděla, protože jsem žena, matka i babička. Nebylo se nad čím rozhodovat, hned jsem věděla, že jdu do toho.“
Takže pokud by se nejednalo o roli královny, tak bychom vás ve filmu už neviděli?
„Pokud by se jednalo o jinou roli, asi bych hodně váhala. Role královny mne opravdu zviklala. Historické role mne velmi lákají, možná, že si zahraji i roli kněžny, nebo císařovny.“
Rozumím tomu tedy dobře, že máte ráda nejen pohádky, ale i historii?
„Ráda chodím na hrady a zámky. Dívám se tam vždy přitom pozorně na obrazy lidí. Obdivuji, jaké měli krásné tváře. Historie mě opravdu hodně přitahuje. Moc se už proto těším i na film o Janu Žižkovi.“
Jaký byl vlastně pro vás návrat k filmování po tak dlouhé době?
„Je to tak, jako kdybych se probudila po 30 letech do filmového světa nazpět. Až mě překvapilo, že pro mě není cizí. Cítím se mezi filmaři opět velmi dobře. Je to podle mne druhý krok k tomu, abych nastartovala svou druhou kariéru.“
A co jste vlastně těch 30 let dělala?
„Jednak jsem podnikala a taky jsem hodně cestovala. Projela jsem velkou část světa. Chybí mi jižní Amerika, Čína a Rusko jako celek. Tam jsem byla jen v Petrohradu. Ráda bych se ale podívala až za Ural, na Sibiř, tam jsem taky ještě nebyla. V Evropě nám schází Island a Skotsko. Nejvíc jsem si ale oblíbila jižní Afriku.“
V posledních letech bylo cestování hodně omezeno protikoronavirovými opatřeními. Jak jste snášela lockdowny?
„Mám to štěstí, že bydlíme hned u lesa. Mohla jsem proto chodit na procházky. Říkala jsem si, že denně musím dát aspoň deset tisíc kroků.“
Žijete v Německu. Změnila se nějak vaše strava při natáčení pohádky Princ Mamánek v České republice?
„A jéje. Dávala jsem si tady už knedlík plněný uzeným masem a se zelím, bramborové šišky s mákem, výtečné borůvkové knedlíky, zelňačku, svíčkovou a moravského vrabce. K tomu se navíc výborně hodí pivo a víno. Samá výborná jídla, která mám moc ráda, ale nemůžu je moc kvůli postavě. Musím se přiznat, že mám strach, že jsem tady už určitě přibrala. Manžel mě ale uklidňuje, že doma opět nasadím ovoce, zeleninu a ryby a opět to shodím. Tak snad má pravdu. Za sebe pak věřím, že se pohádka bude lidem líbit.“
VIDEO: Takhle dnes vypadá princezna Arabela! Nagyová přijela na narozeniny Vorlíčka!
Takhle dnes vypadá princezna Arabela! Nagyová přijela na narozeniny Vorlíčka! Hana Höschlová, Dan Černovský
Princ Mamánek
Je nová česká pohádka Jana Budaře. Ten v ní má hlavní roli. Vedle Jany Nagyové si zahraje Martin Huba, Ondřej Vetchý, Veronika Kubařová, Boleslav Polívka a Vladimír Javorský. Film už je dotočen a má jít do kin v září 2022.
Tři děti a dvě vnoučata
Nagyová má celkem tři děti. Nejstarší Janu z manželství s hokejovým trenérem Miro Kubovičem, který se upil k smrti, syna Harryho z druhého manželství s německým podnikatelem Haraldem Schlegelem, a nejmladší Sophii Emmu, kterou svému třetímu manželovi Tonimu porodila ve svých dvaačtyřiceti letech.
