Dokument s názvem Karel má za sebou opravdu složitou cestu. Jeho natáčení skončilo jen krátce před smrtí Mistra Karla Gotta a do příprav na premiéru pak hodil vidle covid-19 a lockdowny kolem pandemie. Nakonec se diváci ale přece jen dočkali.
Po honosné slavnostní premiéře zamířil snímek konečně do kin po celé republice, do kterých nadšeně zavítaly davy fanoušků. A ti byli s výsledkem práce filmařského týmu nadmíru spokojení.
„Teď jsem dorazila z kina Slavie v Mariánských Lázních, film byl úžasný, mocky vám paní Ivanko i dcerám děkujeme,“ vzkázala vdově přes Facebook fanynka Vendula, která se u filmu prý zasmála i si poplakala jak dojetím, tak smutkem ze ztráty. Nuda to prý rozhodně nebyla.
Divačka Iveta to viděla velmi podobně. „Ivanko, včera jsem plakala, smála se, byla hrdá, smutná, cítila lidskost pokoru. Z Vás obou. Karel mne provází celým životem. Ale vy jste mne dojala a ohromila také. Svou láskou, která byla zpovzdálí, aby nezastínila Karla. Ale byla silná a opravdová,“ vzkázala vdově. „Měl jsem to úplně stejně,“ přitakal divák Bob.
„Obdiv všem, kteří na filmu spolupracovali. Děkujeme. Poprvé jsem v kině zažila, že lidi čekali až skončí titulky a pak se tleskalo. Děkujeme,“ popsala své zážitky zase Markéta a podobnými reakcemi se to na sociálních sítích jen hemžilo.
Dojemná slova podpory a chvály vdova Ivana nenechala bez povšimnutí. „Krásnou neděli, chci vám z celého srdce poděkovat za sebe i mého zesnulého manžela za vaše nádherné a dojemné reakce na film Karel,“ rozhodla se zareagovat veřejně na oficiálním facebookovém profilu svého manžela, aby fanouškům mohla hromadně poděkovat.
„Čtu vaše vzkazy se slzami v očích a raduji se za Karla i všechny, kteří na dokumentu pracovali. Ohromně nás všechny těší, že jste se na film do kin po celé republice vydali, že vám udělal radost a vzpomínáte na Karla spolu s námi s láskou,“ vzkázala všem divákům ze srdce.
VIDEO: Klára Doležalová přiznala: Bez Gotta by nebyla tam kde je!
Klára Doležalová přiznala: Bez Gotta by nebyla tam kde je! David Turek
Komu se skutečně celé dílo líbilo, pak si zaslouží, aby jeho osobně též filmovali, podobně jako Káju - když bude dlouhodobě a v bolestech odcházet ze světa. Snad potom bude mít ten divák z natáčení své osoby též radost, cítit vděčnost s pokorou – pocity, co zde v článku uvedli v souvise se vzhlédnutím smutného dokumentu. 
Je to přece moc „dústojné a citlivé“ – kamerovat vzhled, chování a bolest nemocného, pomalu umírajícího člověka na sklonku jeho života. Diváci se „pobaví“ – třeba jako v Koloseu.. 
