Adame, nebyl jste na pohřbu Vítězslava Vávry, který vás ve vašich deseti letech vyženil. Proč?

„Nebyl důvod. Nikdy jsem s ním nežil, nikdy jsem s ním ani moc nebyl a popravdě řečeno, moc jsem ho nemusel. Byl velmi zvláštní. A když zemřela mamka, tak všude prohlašoval, že jsem ji uštval. A to mě vážně naštval. Každý ví, že mamka chtěla koncertovat a já se ji snažil brzdit. Nechť mu je ale země lehká, o mrtvých jen dobře.“

A s kým jste žil, když ne s vaší matkou a Vávrou?

„S babičkou Věrou, která je stále čiperná i ve svých osmaosmdesáti letech, v Ostravě. S mamkou a mým tátou, tedy jejím prvním manželem Ivo Pavlíkem, jsem bydlel pouze do sedmi let, tedy vlastně do jejich rozvodu.“

S mamkou jste se ale vídal.

„Tak samozřejmě, i s Vávrou, když byli zrovna spolu, ale domov jsem měl u babičky.”

Proč vlastně Vávra nebyl na pohřbu vaší mámy? Byli svoji 15 let. Stýkali se vůbec ještě po rozvodu?

„Proč tam nebyl, nevím. Po rozvodu se ale dále znali. Zvlášť tehdy, když Vávra neměl kšefty a potřeboval od mamky peníze.“

A ona mu je půjčovala nebo dávala?

„Na to jsem se jí nikdy neptal. Rozhodně mu ale vždycky pomohla.”

Proč obě manželství vaší mámy skončily rozvodem?

„Proč? Tak důvodů bylo zřejmě asi víc. Tím posledním ale podle mého názoru byla vždycky nevěra. Táta si našel jinou a Vávra také, tu Ukrajinku, kterou si potom vzal a měli spolu dceru.“

Matčin dům u Fulneku jste tři roky po její smrti koncem roku prodal. Proč vlastně?

„Rozhodl o tom mamčin šestiletý německý ovčák Nero, který je členem rodiny. Celé ty tři roky jsme s manželkou na střídačku pendlovali mezi Ostravou a Pohořílkami u Fulneku a starali se o mamčiny psy, z nichž už zbyl jen Nero. Vždycky tam s nimi musel někdo z nás bydlet a prakticky jsme vůbec nebyli spolu. Situace už ale začala být neúnosná. Dcera Johanka začala chodit do školy v Ostravě, kde má i všechny kroužky, a to by denně cestovala tři hodiny autobusem, a to prostě nejde.“

A kde teď Nero žije?

„S námi a má supermoderní velký kotec. Ve Staré Vsi u Ostravy jsme si pořídili domek 5+1, říkáme mu bungalov. Blíž to máme k Nerovi, ale také k babičce, která zůstala v bytě v Ostravě-Výškovicích. Jezdíme kolem do práce, a tak jí kdykoliv s čímkoliv rádi pomůžeme. Ten bungalov jsme ale skutečně pořídili kvůli Nerovi. V paneláku, kde jsme žili, by byl nešťastný. Kdyby Nero nebyl, byli bychom v tom paneláku spokojeni dál.“

Matčin dům jste prodal za 7 milionů. Co s nimi uděláte?

„Splatím z nich hypotéku na náš bungalov a to, co zbude, dám na podnikání.“

Co jste všechno z mámina velkého domu musel vyhodit?

„Vyhodil jsem snad jen máminy starý roztrhaný trička. Jinak se nám podařilo téměř vše přestěhovat. Jednu místnost v našem bungalovu jsem určil mamce. Do té místnosti jsem pořídil i speciální skříně, kde visí mamčiny koncertní šaty a vůbec tam je všechno, co provázelo její pěveckou kariéru.“

Adame, máte před sebou spoustu letních koncertů s vaší macechou Heidi Janků. Jak došlo vůbec ke spojení Adam Pavlík a Heidi, ke vzniku vašeho HeidiBandu, jehož jste kapelníkem?

„My jsme se o kapele pro Heidi bavili už dávno, ale já jsem jezdil s mamkou a Heidi s mým taťkou Ivo Pavlíkem, tak by to nedávalo moc smysl a ani časově by to nešlo. Poté, co během půl roku oba mí rodiče odešli, tak jsme si v podstatě s Heidi tak nějak zbyli a k myšlence o kapele jsme se vrátili. Řekl jsem Heidi, že jí kapelu postavím, nazkoušíme nějakých pět věcí a uvidíme, jestli tam ta kapelová chemie bude. Heidi přijela na zkoušku a hned jsme věděli, že je to to pravé.“

Co s Heidi hrajete?

„Na první zkoušce jsme jako první začali dělat Načančám, protože jsme si řekli, že jestli zvládneme toto, tak už všechno. A postupně jsme přidávali další a další věci, až jsme nacvičili celý koncertní program. V repertoáru tedy máme její největší hity jako Načančám, Fotka, Ztracený ráj, Písničková vzducholoď, Kuře na grilu a úplně nově zaranžované Tahiti. Všechno jsme upravili do nových moderních aranží a na těch se podílíme v podstatě úplně všichni, ale poslední slovo musí mít kapelník! Demokracie v kapele prostě fungovat nemůže.“

Takže už žádný návrat k máminým hitům jako Jednoho dne se vrátíš?

„Zařekl jsem se, že už nikdy nebudu hrát mamčiny písně. Nechci, aby je zpíval někdo jiný. To jsem udělal na mamčinu poctu po její smrti jedinou výjimku a dost. Mamčiny písničky může zpívat opravdu jenom mamka.“

VIDEO: Pohřeb muzikanta Víti Vávry (†68): Šíp s Uhlířem mu dali sbohem, děkovalo se třem exmanželkám.

Video
Video se připravuje ...

Pohřeb muzikanta Víti Vávry (†68): Šíp s Uhlířem mu dali sbohem, děkovalo se třem exmanželkám. Blesk

Fotogalerie
27 fotografií